Nikdo není online
Do týdne nás opustí: Andy KONY MilanH
Nově příchozí:   milan.mahel    Wendy    Lenochod  

Diskuze

  Rubrika:   Vybrané téma:
Nezařaditelné Nové hudební CD nahrávky

-Zobrazit všechny rubriky diskuze (nejvyšší úroveň)
-Čtěte: pravidla diskuze!
-Čtěte: Vysvětlivky a statistika diskuze
-Nová témata budete moci přidávat až po přihlášení!
 
AutorPříspěvky

oldpetan
uživatel
52 příspěvků
Vloženo 25.10.2015 23:44:57  
Muž s harmonikou od pana Lubomíra Plevy je ke stažení tady: http://www.supraphonline.cz/album/100289-muz-s-harmonikou /flac

Petkon
superharp
1267 příspěvků
Vloženo 28.06.2013 21:21:22  
Zase po nějakém čase bych rád upozornil na některé zajímavé nahrávky z poslední doby.
U diatoniky je to zejména CD Jamese Cottona : Cotton Mouth Man (2013).
Že je výtečné, nemusím snad ani dodávat, starý pán hraje jako o život.

U chromatiky uvedu dvě skvělé nahrávky z poslední doby :
Gregoire Maret - Gregoire Maret (2012)
Profilové album tohoto švýcarského hráče, jeho první samostatné album. Na úctyhodné délce přes 80 minut předvádí své nesporné hráčské kvality v nejrůznějších skladbách, včetně duetu se samotným Thielemansem.

H.Meurkens - Celebrando (2012)
Podle mě jednoznačně nejlepší album tohoto fenomenálního holandského chromatikáře (pomyslného nástupce T.Thielemanse).
Tentokrát na albu zcela vypustil hru na vibrafon, kterou pravidelně prokládal předchozí alba. Zde se věnuje pouze harmonice, což z nahrávky učinilo pro milovníky chromatiky skutečnou lahůdku.
Opraveno 28.06.2013 21:24:24

matěj
superharp
359 příspěvků
Vloženo 28.09.2011 13:02:05  
Vyšlo kompilační CD slovenských bluesových kapel.
Bluesová Spoločnosť No. 7 na nichž najdete i kapelu Krdel´Divých Adamov s vynikající foukaci harmonikou.

Petkon
superharp
1267 příspěvků
Vloženo 06.06.2011 21:37:27  
Bela Fleck and The Flecktones
------------------------------------------

Howarda Levyho je možno slyšet na nové nahrávce, kterou pořídil jako člen sdružení Bela Fleck and The Flecktones.
Název nového alba, které vyšlo 17.5.2011, je Rocket Science.
Ještě jsem se k jeho kompletnímu poslechu nedostal, ale z několika málo úryvků na mě udělalo velmi dobrý dojem.
Osobně mám Levyho harmoniku mnohem radši v takovémto uskupení než v jeho sólových kouscích. Tady se skvěle doplňuje s rovněž geniálním hráčem na banjo Belou Fleckem.
Opraveno 06.06.2011 22:01:53

Tata
uživatel
53 příspěvků
Vloženo 30.03.2011 10:54:53  
Blue Note Records vydalo CD Here We Go Again, oslavující génia Ray Charlese.
Dvě hudební ikony, Willie Nelson a Wynton Marsalis, spolu s ohromující zpěvačkou Norah Jones, společně přiinášejí svůj jedinečný hudební pohled na legendární umělcovy hity jako "Hallelujah I Love Her So," "Hit the Road Jack," and "Unchain My Heart."

matěj
superharp
359 příspěvků
Vloženo 02.02.2011 22:26:55  
Na youtube je k vidění ukázkový videoklip k našemu novému CD Beňa and Ptaszek- Music of the Mississippi river co vjde za tři týdny v Německu.
http://www.youtube.com/watch?v=LxgK4aqWxO4

Petkon
superharp
1267 příspěvků
Vloženo 04.12.2010 15:43:31  
Zuzana Lapčíková – Marija Panna přečistá
--------------------------------------------------------
(písně adventu a Vánoc z Moravy)

Chtěl bych vás upozornit na zcela mimořádné album, které se objevilo jako betlémské zjevení na našem předvánočním trhu.
Zuzanu Lapčíkovou znám a poslouchám od vydání jejího alba z roku 1999 Moravské písně milostné. Je jednou z mála tvůrců, u nichž se nikterak nerozpakuji nad okamžitým zakoupením jejich novinkových nahrávek, protože zkrátka nemohou zklamat.
Zuzana Lapčíková - vynikající zpěvačka, hráčka na cimbál, jazzmanka, skladatelka, muzikoložka, sběratelka moravských písní, je muzikantskou osobností, která u nás nemá srovnání. Její široký muzikantský záběr přitom prokazuje každou další nahrávkou.

Na tomto vánočně pojatém albu propojila vlastní skladby s tradičními koledy, barokními písněmi do mešního celku o základních částech Kyrie eleison, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei. Instrumentální doprovod kromě Zuzanina cimbálu tvoří jazzové seskupení – kvintet sestavený z klavíru, houslí, kontrabasu, saxofonu a bicích.
Už úvodní tóny Kyrie eleison napoví, že půjde tentokrát o mimořádnou záležitost, když durová melodie Kyrie vpadne do mollového cimbálového doprovodu. Obdobných muzikantských lahůdek, které nechci dopředu prozrazovat, najdeme na této nahrávce tolik, že nemá smysl je vyjmenovávat, každý posluchač by si je měl sám opakovým poslechem objevovat. Už dlouho mě např. „nepřekvapil“ subdominantní durový akord jako na začátku sloky 2.tracku (Co se této noci stalo). Každý z 25 tracků celé nahrávky by však byl na samostatný článek.

Zuzanin jedinečně přirozený, čistý a současně tvárný hlas, který se celou nahrávkou vine jako zlatá nitka, promlouvá nádherně prostým, lidovým pojetím včetně dokonalého frázování s decentním a jemným vibratem. Tu zní jako zralá žena, jinde ve vyšší poloze jako sotva patnáctiletá dívčinka (3.Co sa stalo, přihodilo, 16. Ej, panenka). Ke svému sopránovému hlasu nepotřebuje žádných technik a kouzlení Cassandry Wilson či Esperanzy Spalding, abych vybral jen namátkou zpěvačky, které také velmi obdivuji.
CD není vybaveno textem písní, asi proto, že zpěvaččinu projevu je dokonale rozumět každé slovo. V Glorii uslyšíme pomocí nahrávací techniky, jak zní takový doprovodný sbor sestavený z několika Zuzan Lapčíkových.

Dokonalou Zuzaninu hru na cimbál není třeba zvláště vyzdvihovat, neboť v tomto oboru u nás nemá Lapčíková konkurenci. Stejnou měrou však lze hodnotit i ostatní muzikantské výkony, včetně skvělého klavíru i ve spojení s cimbálem, u nichž je zvukově v některých pasážích přímo cítit jejich vzájemná spřízněnost jako bicích nástrojů. Z klavíristovi hry cítím i prvky klasického vzdělání, jeho doprovod chvílemi evokuje v dobrém slova smyslu až romantické schumannovsko-schubertovské chvění (např. 22.Byla zima). Kontrabas se svými jemnými vyhrávkami ve spolupráci s bicími navozuje ten správný jazzový nádech, který posouvá zvuk dál než za hranice folklóru.
Saxofon zní, přes všechny jazzové gejzíry, jakoby by byl od věky věků lidovým nástrojem, nedílnou součástí moravské cimbálovky(2. Co se této noci stalo). Třešničkou na dortu je mimojiné např.zvuk rohu (5.Gloria in excelsis deo). Bicí nástroje, použité na nahrávce velmi vkusně a decentně, dokáží vždy patřičně rozpohybovat, osvěžit a odlehčit spíše spirituální náladu většiny skladeb.

Toto album velmi nenápadně, zato o to přesvědčivěji stírá veškeré rozdíly mezi vlastní autorským vkladem, původní lidovou tvorbou, vážnou hudbou a improvizací jazzového charakteru, říznutého občas uličnickým cikánským glissandovým projevem smyčcové sekce a cimbálového doprovodu (např. 6.Už je zima, mráz, 15. Zavítej k nám, dítě malé).
Celé album působí velmi komorním dojmem, vyžaduje soustředěný poslech, vše z vánočního shonu a ruchu musí jít stranou, aby vyniklo těch 57 neuvěřitelných minut. Jsem přesvědčen, že svým pojetím se v žádném případě nejedná jen a pouze o vánoční desku, ale album lze poslouchat v kteroukoliv roční dobu.

Po zvukové stránce je nahrávka zcela mimořádná, neskutečně plastická, každý nástroj je perfektně slyšet, jako byste jej měli a poslouchali doma v obýváku.
Kdo z vás nezná Zuzanu Lapčíkovou, možná ji zahlédne při vánočních nákupech někde na novinovém stánku, kde se na vás bude usmívat z titulní obálky prosincového čísla hudebního časopisu Harmonie.
Album Zuzany Lapčíkové není tedy ani vánočně kolední, ani lidové, ani jazzové, ani klasické, nejspíše všechno dohromady. Je to čistá krása, kterou uslyší a dokáže se z ní radovat jen ten, kdo ji slyšet chce.
Pro posluchače a zvláště muzikanta s otevřeným srdcem a duší není asi momentálně lepšího vánočního dárku, ke kterému se bude velmi rád a často vracet nejen v tomto svátečním čase.
Já sám jsem pro jistotu ani nečekal, až mi album přinese Ježíšek.
Opraveno 04.12.2010 15:44:09

Petkon
superharp
1267 příspěvků
Vloženo 08.11.2010 20:17:29  
Therion – Sitra Ahra (2010)
----------------------------------------

Letošní novinkové album švédské skupiny Therion uvádím jako velkou kuriozitu.
Skupina nicméně patří mezi mé oblíbené kapely, její tvorba by se dala zařadit do žánru symfonického metalu.
Poslouchám ji od jejího veleúspěšného alba Theli z roku 1996, kterým se definitvně zapsala do širokého povědomí fanoušků na celém světě.
Hudba této kapely je žánrově velmi pestrá, najdeme zde prvky rocku, metalu, symfonické vážné hudby, střídání rockového a operního zpěvu, bohatou a pestrou orchestrální instrumentaci, sbory, chorály atd.
Někdy po kompoziční stránce sice balancuje až na samotné hranici kýče, ale nikdy nesklouzává k laciné podbízivosti. Při poslechu rozhodně nehrozí nuda z jednotvárnosti či nezajímavosti samotných kompozic.
Proč tuhle desku tady uvádím ?
Ve třetí skladbě Land of Canaan v jedné poměrně krátké pasáži je totiž slyšet foukací harmonika, což je svým způsobem v tomto žánru naprostá rarita.
Však se také záhy kolem toho rozpoutala bouřlivá debata mezi fanoušky i kritiky.
Zmíněnou pasáž nahrál údajně slepý foukačkář Mats Öberg (hrál např. s Frankem Zappou) na diatonickou harmoniku, celá je v a moll tónině a je to taková smutná country-folková melodie, hraná zřejmě v 1.poloze.
Není to žádné virtuózní žonglování, ale krásně se to poslouchá, do zmíněné pasáže to opravdu sedne a zejména foukačkářovo ucho musí při tom vrnět blahem, protože v tomto žánru byste foukačku hledali marně.
Kdo z vás si nahrávku opatří a poslechne, třeba zjistí, že i v tomto žánru se děje spousta zajímavého a inspirativního a že stojí za to si tuhle muziku poslechnout a třeba i oblíbit.
Celé album řadím k tomu lepšímu, co tahle kapela dosud vytvořila (vaší ctěné pozornosti bych doporučil dále kromě výše uvedeného alba Theli ještě např. Deggial nebo Vovin).
Přeji krásný poslech a volume hodně doprava, pak to teprve jaksepatří vynikne.

Petkon
superharp
1267 příspěvků
Vloženo 22.10.2010 18:37:14  
Nová bluesová CD :
-------------------------

Chtěl bych všechny přátele blues i ostatní upozornit na žhavá novinková alba tří vynikajících muzikantů.
Jak si tak občas pro sebe říkám, že bluesová alba jsou si většinou podobná jako vejce vejci, tak v těchto případech musím učinit čestnou výjimku.
Svá nejnovější alba totiž natočili tito pánové :

Charlie Musselwhite – The Well (2010)
James Cotton – Giant (2010)
Eric Clapton – Clapton (2010)

Nemá cenu vzájemně porovnávat, které album je lepší, jsou totiž vynikající všechna tři.

Clapton nahrál s obrovským nadhledem velmi pohodové a zajímavé CD, k němuž si např. na foukačku přizval Kima Wilsona, z dalších hostů zaujme třeba trumpetista Wynton Marsalis nebo zpěvačka Sheryl Crow.
Čím víc tohle na první poslech nijak překvapivé album poslouchám, tím ho mám radši.

Musselwhite natočil svůj vysoce kvalitní standart, album nijak zvlášť nevybočující z jeho předchozích počinů, samozřejmě s vlastním elegantním zpěvem i foukačkou. Album vyžadující o něco delší čas na „ztrávení“ všeho, co se v něm odehrává. Pak vás odmění silným a nevšedním zážitkem .

Cotton ve svém věku (75 let) podává obdivuhodný, mimořádný výkon, jedná se o nejživější nahrávku z těchto tří alb, foukačka jako vždy skutečně famózní, hraje své staré, dřevní a syrové blues jako o život. Leckterý mladší z kolegů by mohl závidět.

A teď si vyberte !
Nejlépe bude pořídit si a poslechnout všechna tři cédéčka, nebudete litovat.

Opraveno 22.10.2010 18:38:19

matěj
superharp
359 příspěvků
Vloženo 30.09.2010 09:42:27  
Garbarek je skvělý. Zkrátka král severského jazzu. Kdysi jsem ho hodně posluchal. Je opravdu ztrhující osobnost.

Bigear
superharp
1203 příspěvků
Vloženo 29.09.2010 00:18:45  
Bohužel mi unikl jeho koncert před několika dny v Praze v bývalém kolumbáriu Národního památníku na Vítkově.K návštěvě tohoto ojedinělého koncertu mi zabránily jisté nepřekonatelné osobní důvody.Bylo to však prý úchvatné...

Petkon
superharp
1267 příspěvků
Vloženo 28.09.2010 20:02:32  
Jan Garbarek – Officium Novum (2010)
----------------------------------------------------

Chtěl bych otevřít diskuzní panel nad zajímavými nahrávkami z minulosti i součanosti, s akcentem na zejména nové snímky z hudby nejrůznějších žánrů.
Určitě mnozí z nás poslouchají nejrůznější muziku, nejen tu foukačkovou, sledují, co je momentálně nového v hudebním světě. Nebo mají svá oblíbená alba z nejrůznějších žánrů, na která by rádi upozornili i ostatní.

Začal bych s letošní žhavou novinkou výjimečného jazzového saxofonisty norského původu Jana Garbarka.
Jedná se o nahrávku, kterou tento geniální saxofonista pořídil společně s vokálním souborem The Hilliard Ensemble, jenž se specializuje na starou hudbu. Deska představuje zároveň jakési pokračování jejich veleúspěšné nahrávky Officium z roku 1994.
Kdo zná výše zmíněnou nahrávku, bude vědět, o co jde. Těm ostatním bych chtěl prozradit, že se jedná o spojení staré středověké chrámové-vokální hudby s jazzovými improvizacemi, tedy o jakousi fúzi staré arteficiální hudby a současného jazzu, což samo o sobě zní fantasticky a natolik originálně, že od těch dob má na toto "patent" právě Jan Garbarek.
V této nové nahrávce jde sólista a kvartet geniálních zpěváků ještě dále, doplňuje zvukové kreace o hudbu z východních oblastí, armenské oblasti, byzantské říše, okořeněné soudobou hudbou estonského skladatele špičkové světové úrovně Arvo Pärta.
Úžasná nahrávka, na níž Jan Garbarek hraje oproti prvnímu CD ještě vroucněji a líbezněji, a Hilliardi - ti pějí s dokonalostí jim vlastní. Doporučuji si zejména povšimnout, jak si sólista i soubor hrají s fantastickou kostelní akustikou a zejména v dech beroucích sólo pasážích saxofonu, kde samotná dynamika hraje téměř ústřední roli.

Samotnou hudbu si lze vychutnávat několikerým způsobem – jako meditativní záležitost, jako uklidňující kulisu a zvukový monolit či jako soustředěný poslech nádherné vokální hudby, vytříbených jazzových riffů a nádherných melodických linek linoucích se s Garbarkova saxofonu, jenž tvoří současně pátý hlas celého souboru. Kdo není milovníkem jazzu nebo staré hudby, nemusí mít vůbec obavu, že poslechově bude album nepřístupné nebo příliš náročné.
Jsem přesvědčen, že je to tak krásná hudba, že ji dokáže vstřebat a těšit se z ní téměř každý.

Víc nebudu hovořit o něčem, co se popsat nedá.
Zkrátka nádherné album, geniální, nepřekonatelné, je třeba si CD několikrát poslechnout a věřím, že si tuhle nahrávku musíte zamilovat stejně jako já.

Garbarek spolu s The Hilliard Ensemble natočil desku, jaká se podaří jednou za desetiletí.

Opraveno 29.09.2010 05:52:37
AutorPříspěvky

Úvodní stránka | Nahoru | Zpět | Vpřed | Přidat k oblíbeným
Web je postaven na enginu phpRS
(c) 2007 Maxihaf a spol