Nikdo není online
Do týdne nás opustí: Rudolf vebe
Nově příchozí:   Lubák    jandera    Amores  

Diskuze

  Rubrika:   Vybrané téma:
CHROMATIKA Pokec chromatikářů

-Zobrazit všechny rubriky diskuze (nejvyšší úroveň)
-Čtěte: pravidla diskuze!
-Čtěte: Vysvětlivky a statistika diskuze
-Nová témata budete moci přidávat až po přihlášení!
 
AutorPříspěvky
« Stránka: z 2 » 

Petkon
superharp
1268 příspěvků
Vloženo 30.01.2017 11:21:12  
Petře, zatím jsem neměl možnost ji vidět v reálu, natož si na ni zahrát.
Dovolím si malou úvahu. Hohner ACE 48 se objevila teprve nedávno, tuším někdy na podzim loňského roku, kdy ji Hohner představil na svých stránkách. Pokud vím, v kamenných obchodech je zatím nedostupná, muziker a thomann jsou zřejmě první internetové servery, které ji nabízejí.
Vzhledem k prezentaci na stránkách Hohneru se jeví poměrně zajímavě, zejména uváděná možnost přesné regulace pohybu registru a výměna zadních kovových (dřevěných) plátků. Cena kolem 17.500 Kč je však docela značná.
Jde o to, zda za tuto cenu, rovnající se zhruba 3 x HB, se vyplatí takovou harmoniku vůbec pořizovat. Jenom jako další kus do sbírky? V souvislosti s výše uvedenou cenou bych proto očekával značný kvalitativní skok. Překvapivé je, že firma Hohner nebyla dosud schopna v rámci propagace takového nástroje pořídit nějaké kvalitní reprezentační video, mimojiné už proto, že na svých stránkách tvrdí, že se jedná o tak významný a revoluční model. Jediná video-ukázka na youtube je nedůstojná – naprosto nevyhovující demonstrace kdesi mezi kachličkami (sklep? WC ?) s rušivými zvuky v pozadí.
Z výše uvedených poznámek vyplývá, že harmoniku v této ceně nebude soudný prodejce objednávat do kamenného obchodu, aby mu tam potom ležela několik let. Kupovat ji naslepo přes internet je koupě zajíce v pytli. Tak drahou harmoniku nelze závazně kupovat přes internet, aniž by ji člověk mohl v klidu vyzkoušet.
Dosud chybí seriózní recence a postřehy kdekoliv na netu, včetně adekvátních video-ukázek. Až se bude vědět, že kvalita odpovídá i ceně, budu o ní sám uvažovat, zatím budu střádat peníze. Jsem na výsost spokojen s kvalitou HB, hledám spíše cestu, jak se sám zdokonalovat než hledat jiný, možná dokonalejší nástroj, který sám o sobě není zárukou vylepšení vlastní hry.

oldpetan
uživatel
54 příspěvků
Vloženo 27.01.2017 13:12:01  
Máte někdo zkušenost s novou chromatikou Hohner ACE 48?
K dostání je zde:
https://www.muziker.cz/hohner-ace-48

Orsoj
harp
165 příspěvků
Vloženo 19.12.2016 11:50:04  
Petře, kouknul jsem sem do diskuze a spadla mi čelist. Hlavně ta sekce Škola hry, ta je na dlouhé zimní večery pro člověka, který nepracuje 300 hodin měsíčně.
Teď budu mít pár dní volna, tak to prostuduji.
Co se týká mého poznatku o těch křížkách, tak to je pokus o taškařici. Samozřejmě se v tom orientuji a vím, jak na to.
Naopak ta nesnadnost hry jednou rukou, to je fakt. Z prenatálních dob mám zafixovanou hru s tongue blockingem. Musím li však ovládat registr a ještě při tom pevně držet harmoniku jednou rukou, je tato ruka nepřirozeně zkroucená a po pár desítkách minut se dostavují křeče. Špulipysk je trochu pohodlnější, ale to zase registr ovládám palcem, na což si nechci zvykat. A samozřejmě zvuk je taky někde jinde.
Jinak HB je dobrá harmonika. Na srovnání mám jen novou Chromettu a starou čínu za pár set, což se nedá srovnat. Ale objevil jsem v šuplíku prababičku Hard Boppera, desetidírkovou chromonicu I. Když na ní zapracuji, bude to důstojná náhrada na trénink v autě.
Jinak pracuji na vlastní výukové metodě pro sluchaře se znalostí not, přizpůsobené pro výuku v jedoucím autě. Verze 2.1. bude až do rychlosti 110 km/hod.
Ten odkaz, to jsem našel u jednoho polského harmonikového kamaráda a dal jsem to k dobru těm, kteří si z něho něco vezmou. Jinak samozřejmě tabulatury pro chromatiku považuji za nesmysl. Ty by využil jedině kamarád Pepa, který jako námořnický učeň navštívil v Hamburku koncert Elvise Presleyho a na hraní si pravidelně nosí 6 chromatik CX 12 v šesti laděních.
Opraveno 19.12.2016 13:59:38

Petkon
superharp
1268 příspěvků
Vloženo 17.12.2016 13:42:59  
Orsoj :
Rosťo, já vím, že jsi velký recesista, takže Tvé dojmy beru trochu s rezervou. Ale není to až taková věda, jak to z Tvé poznámky vypadá. Je nesmysl hrát stupnici B dur s představou Ais dur, přestože fakticky je to správně a tyto stupnice jsou tónově identické. Je to zbytečně složité.
Užitečné je zapamatovat si, jakým způsobem se který půltón hraje a představit si, že to je vlastně jen těch 5 černých kláves u piana, které musíš hrát jinak než na bílých klávesách.
Z nich minimálně tři : Cis(Des), Fis(Ges), Gis(As) si lze představit jako zvýšené základní tóny. Zbylé dva půltóny Es a B(Hes) prostě vnímej jako do sebe hrané tóny s registrem na konkrétních dírkách (tedy chceš-li třeba jako Dis, Ais).
Jinak u naprosté většiny stupnic je nutné „vidět“ spíše skutečné tóny než jejich odvozeniny s jedním či dvěma půltóny.
Doporučuji k přečtení můj článek o stupnicích a tóninách, kde je řada praktických rad, jak systematicky postupovat od jednoduchých stupnic k těm složitějším. Psal jsem je tehdy pro úplného začátečníka, který se musí napřed se všemi tóny v každé stupnici nejdříve seznámit. Uváděl jsem proto záměrně základní způsoby hraní jednotlivých tónů. Nezohledňoval jsem nutnost alternativních způsobů hraní některých tónů pro co nejefektivnější, nejúčelnější a nejhezčí hraní. K tomu se hráč zpravidla propracuje záhy, ale vyžaduje to přemýšlení a jistou zkušenost. S odstupem času si myslím, že je potřebné se těmto alternativám věnovat co možná nejdříve, aby to hraní k něčemu vypadalo i v budoucnu.

Např. u zmíněné B dur stupnice (2 béčka - es,b) je nejvhodnější tento způsob a představa následující tónů :
B : -3R
C : -4R
D : -5
Es : -5R
F : 6R (-6)
G : 7
A : -7
B : -7R

V tomto sledu tónů jsou záměrně použity alternativní způsoby pro tón C a F. Uvedeným způsobem zahraješ jedním nádechem zcela plynule první 4 tóny, resp. 5 tónů, ale já např. to tahané F v tomto případě nepoužívám, protože při hraní mnohem častěji potřebuješ hrát foukané F s registrem. U této stupnice je to jinak jedno, neboť za tónem F stejně následuje také foukané G. Takže F i G hraju po sobě foukaně. Někde ten dech-výdech prostě přerušit musíš, takže si v tomto případě můžeš vybrat.

Ten web znám, ale nikdy jsem ho nevyužil. Tabulatury na chromatiku vůbec nepoužívám, protože k čemu by mi byla písnička v jedné konkrétní tónině. To je dobré pro začátečníka, který si vůbec neví zpočátku rady, jak na to. Tabulatury pro chromatiku mají smysl pouze v případě, že přesně respektují originální tóninu konkrétní skladby nebo písničky, tak jak jsem napsal např. tabulatury na Yesterday apod. Stejně hráč musí být schopen umět to zahrát nejen v originální F dur, protože existují předělávky v dalších tóninách, nebo se najde muzikant, který to zrovna v F dur neumí a bude to hrát např. v C dur. A pak nezbude nic jiného, než si o tom jen povídat.

Opraveno 17.12.2016 13:44:25

Petkon
superharp
1268 příspěvků
Vloženo 15.12.2016 13:19:25  
Má to rovněž své kouzlo, když člověk může diskutovat sám se sebou, pokud to není příliš často. Ale třeba si mé poznámky také občas někdo přečte a budou mu k užitku.

Prošel jsem si první tři díly (nová vydání) oblíbeného zpěvníku Já písnička. Sledoval jsem notové zápisy a počítal jsem, v kolika písničkách se notový zápis pohyboval od c1 a výše, tedy vhodný pro přímé hraní podle not bez transponování. Níže uvedená čísla tedy udávají, kolik písniček lze hrát přímo bez transponování o oktávu výše. :

1.díl : celkem 175 skladeb, z toho 97 hratelných bez transponování
2.díl : celkem 165 skladeb, z toho 58 hratelných bez transponování
3.díl : celkem 197 skladeb, z toho 99 hratelných bez transponování

Uvádím to jen pro zajímavost jako informaci pro začátečníka, jenž by si chtěl nějaký zpěvník pořídit. Procházel jsem pouze tyto první díly, které se asi nejvíc prodávají. Tyto populární zpěvníky jsou všeobecně dostupné, používané i na základních školách apod. Ostatní dva díly mám také, pro vážného zájemce případně dopočítám a doplním statistiku i z nich.
Z výsledků je zřejmé, že ke hraní bez nutnosti transponování je tedy nejvhodnější první a třetí díl, ve druhém díle je písniček méně.

Co z toho plyne ? Jestliže se hráč naučí vybrat si vhodné skladby, u nichž je zápis v notách shodný s rozsahem 12-dírkové chromatiky, tedy od c1 na 1. dírce a výše, může si takto podle not zahrát poměrně značné množství písniček. Než toto všechno zvládne a přehraje, zbývající další písničky s rozsahem pod c1 se potom později i snadněji naučí transponovat o oktávu výše. Je tedy do začátků rozhodně z čeho vybírat, pro první týdny hraní úplně postačí 1.díl Já písnička, kde je téměř stovka notově vhodných písniček a skladeb.
Aby byl ovšem chromatikář co platný ke společnému hraní, musí se naučit zahrát jakoukoliv písničku v co možná největším počtu tónin, i bez pomocí not. To už je ovšem další, pokročilejší fáze. Je možné postupovat systematicky po jednom křížku a béčku od jednoduchých tónin k těm složitějším. Ne vždy je totiž zvolená tónina ze zpěvníku vhodná pro konkrétního zpěváka či hráče na jiný nástroj.

Ani úplný začátečník nemusí čekat, až mu někdo tabulaturu na jakoukoliv písničku či skladbu ve zpěvníku napíše. Je-li alespoň trochu šikovný, pomocí všeobecně dostupných tabulek hmatů si může i sám nadepsat třeba tužkou nad nebo pod každou notu odpovídající tabulaturní značku. Nahlédl jsem po čase na některé své tabulatury pro chromatiku a znovu se přesvědčuji o jejich krásné jednoduchosti.
Pro hraní z libovolné dírky přece existují jen 4 možnosti. Výdech, nádech, registr nebo bez něj. Na tyto čtyři způsoby nám zcela postačí tyto grafické znaky :
- číslo dírky
- při foukání výdechem číslo bez znaménka (tedy kromě čísla žádný grafický symbol)
- při nádechu znaménko mínus (hraní ven je přirozenější, proto stačí prostá číslice, do sebe je méně přirozené, proto znaménko mínus),
- při použití registru prostě přidaná značka, např. R.

Nic jednoduššího, přehlednějšího a praktičtějšího neznám. Jsou to pouhé tři různé grafické možnosti, které si hráč musí pamatovat. Nejsou potřeba žádné šipky, žádná barevná čísla a kolečka. Ať už bez notového zápisu či ve spojení s ním ideální řešení. Kdo si chce hrát s barvami, šipkami, kroužky apod., je to samozřejmě jeho volba, ale je to úplně zbytečné a značně nepraktické.
I dítě si snadno zapamatuje uvedené 3 způsoby zápisu každé noty. Nehledě na to, že takový zápis je možné kdykoliv a kdekoliv pořídit i obyčejnou tužkou na papír, křídou na tabuli, naťukat do tabletu či mobilního telefonu nebo třeba prstem do písku.

Petkon
superharp
1268 příspěvků
Vloženo 13.12.2016 12:53:30  
Přesunul jsem obecnou debatu o chromatikách zde, neboť ke Káčiným invektivám se nechci vyjadřovqat a diskuzi jsem ukončil. Takže pokračuji v diskuzi tady a ji dále nechci zatěžovat a nechávám prostor jejím jiným prioritám.
Schválně jsem si prošel pár náhledů notových tabulatur od ní doporučovaného P.Duncana.
Jednak je to především diatonikář, což už samo vyzývá k velké ostražitosti. Čísluje většinou správně, pouze tam, kde melodie bývá pod c1, má už vlastně transponované čísla o oktávu výše. Tedy c1 =5. dírka. Jinak to u transpozice ani být nemůže. V běžných skladbách jinak používá správné číslování, tzn. c1= 1.dírka. Takže v tomto bodu se shodujeme.
Ovšem naprosto katastrofálně řeší tóny C a F. I z těch několika málo ukázek z klasiky je evidentní, že chromatice absolutně nerozumí, jinak by tam neměl taková doporučení, kdy vůbec nerozlišuje mezi vhodným a nevhodným hraním těchto dvou klíčových tónů. Prostě C foukaně a hotovo, F tahaně a hotovo.
Není divu, že když si člověk pořídí něco takového a učí se z podobné školy, že z něj nikdy kloudný chromatikář nevyroste. A o to možná i jde. Jedná se buď o základní neznalost nebo záměr, nechť si každý vybere.

Pohleďte například na toto :
https://books.google.cz/books?id=aLoyuc1_F50C&pg=PA97 &hl=cs&source=gbs_selected_pages&cad=3#v=onep age&q&f=false

Nevím, zda to půjde najít. Jinak normálně přes google zadat chromatic harmonica duncan google books a kliknout na ukázku z jeho učebnice.
Pro pobavení se mrkněte třeba na Bizetovu Carmen nebo Schubertovu Serenádu. Prohlédněte si všechny tóny C a F, jak je tento renomovaný autor doporučuje hrát.
Potom už člověk ani nemusí nic dodávat. Takové "školy" by měly být zakázané nebo sloužit jako odstrašující příklady.
Opraveno 13.12.2016 13:44:13

Petkon
superharp
1268 příspěvků
Vloženo 08.12.2016 14:37:45  
Přidávám vlastní rady a zkušenosti nejen pro diatonikáře, kteří se hodlají věnovat i chromatice. Inspiroval mě k tomu Orsoj, zkušený to diatonikář, jenž si pořídil fungl novou chromatiku.
Diatonikáři obecně jsou většinou hráči, kteří nehrají podle not, preferují spontánní hraní v jakémkoliv muzikantském kolektivu. Já jsem rovněž podobného založení, také raději používám chromatiku ke hraní z hlavy, nikoliv podle not. Když člověk přijde mezi muzikanty, kteří si chtějí zahrát, tak zpravidla nejsou zvědaví na někoho, kdo je vázaný na notový zápis a schopen hrát pouze podle not. Z toho důvodu je hraní bez notového zápisu a bez předem připravených skladeb vlastnost velmi užitečná, jinak většinou takový chromatikář sedí někde v koutku a jen poslouchá, aniž by byl schopen se zapojit.
Diatonikáři bych proto poradil, aby začal nejdříve tóninou C dur, kterou de facto ovládá z diatoniky. S důležitým dodatkem, aby se hned od počátku snažil využívat registr a hrál tóny F a C pomocí něj. Tedy tak, jak to uvádím ve svých připomínkách k metodice. Nikoliv podle tabulatur Káči, neboť ty vedou od počátku k nesprávným návykům, které by budoucnu takového hráče znevýhodňovala a značně limitovala. Jakmile se hráč naučí hrát celou stupnici co možná nejrychleji, může si začít zkoušet hrát nejrůznější písničky v této tónině. Ty ostatně většinou umí z diatoniky v 1. poloze, zde se pouze naučí používat u tónu C a F registr, tak aby si na jeho používání dostatečně zvykl. Pak jen stačí z mých tabulatur zde na webu vybrat nějakých 20-30 lidovek nebo jiných skladeb, které zná a všechny si postupně v této tónině zkusit zahrát, pokud možno ve všech polohách (oktávách), tedy jak spodní, tak střední nebo nejvyšší oktávě, jak to rozsahově daná píseň dovolí. Tato první fáze může trvat například jeden měsíc. Další krok je přidání další tóniny, s nejmenším počtem křížků , případně béček, tedy např. G dur, a to stejným postupem. Naučit se nejprve zpaměti celou stupnici nahoru a dolů, zase i u této stupnice tón C s registrem, a všechny písničky se naučit hrát nyní v G dur tónině. Tento trénink může trvat zase třeba jeden měsíc. Další tóninou může být F dur (F i C registr !), následně D dur, potom B dur (F i C registr) atd., až se projdou kompletně všechny tóniny. Při pečlivém každodenním tréninku, kdy jedné tónině věnujeme jeden měsíc, je takto možné systematicky a bez zdlouhavého učení se podle not naučit se alespoň základní orientaci v jednotlivých tóninách, aniž by k tomu hráč potřeboval notový zápis. Při nácviku hraní známých písniček je užitečné hned od počátku naučit se vnímat intervalové postupy v každé jednotlivé písni, o to snadněji se potom příslušná písnička "přenáší" - transponuje do jakékoliv jiné tóniny.
Začne-li tedy hráč s nácvikem v lednu v C dur, v prosinci končí s tóninou H dur a má všechny tóniny „v kapse“. Pak už jen zbývá nekonečný proces zdokonalování, doplňování dalších skladeb, zkoušet improvizace, pozvat si domů Thielemanse, Milese Davise, Armstronga a další a trénovat s nimi. Dnešní technika a internet umožňuje věci, o kterých se starším generacím ani nesnilo.
Opraveno 08.12.2016 14:40:59

oldpetan
uživatel
54 příspěvků
Vloženo 05.12.2016 12:12:53  
Ahoj chromatičkáři.
Příspěvky na chromatiku po potulují různě po celém diskusním fóru. Co říkáte, milí chromatičkáři, že bychom své příspěvky o chromatice pro příště uváděli do tohoto samostatného pokecu?
Opraveno 05.12.2016 12:22:23
AutorPříspěvky
« Stránka: z 2 » 

Úvodní stránka | Nahoru | Zpět | Vpřed | Přidat k oblíbeným
Web je postaven na enginu phpRS
(c) 2007 Maxihaf a spol