Nikdo není online
Nově příchozí:   dreky    lukaassevcik    Honzafr  

Licky 3

  • Napsal: Tommy
  • Vydáno: 07. 03. 2009
  • Přečteno: 10445x

    Pár licků aneb jak to hrají Milda Totter a Luděk Koutný

  • Na úvod si neodpustím malé ohlédnutí:
    Někdy v roce 1991 jsem v hudebninách zakoupil magnetofonovou kazetu „Country vandrbál“ od vydavatelství Venkow. Učinil jsem tak záměrně, neb na obalu byl jako jeden ze studiových muzikantů uveden foukačkář Milda Totter. To jméno jsem znal už z dřívějška z jeho působení u Greenhorns – Zelenáčů, ale přiznám se, že jeho styl na mě do té doby nedělal valný dojem – sóla mi připadala tak nějak divně „hranatá“, doprovody jakoby „štěkací“… Daleko víc mě zkrátka brala uhlazená melodičnost Tomáše Linky. Ale kazeta nebyla drahá a harmonikového materiálu bylo tehdá k sehnání poskrovnu, a tak jsem nosič koupil, netuše, že od základu změní celý můj pohled na foukání do harmoniky.

    Po vložení kazety do přehrávače se ozvalo cosi jako toto (akorát, že ještě o fous rychleji a lépe zahrané. Jde o úvodní sólo do známé písně „Rovnou, tady rovnou“):

    /Rovnou_Milda.mp3/  -  Tabulatura

    Když jsem zatlačil zpět své vyvalené bulvy a jakžtakž nasadil na původní místo spadlou čelist, nevěřícně jsem si to pouštěl znovu a znovu. Pak jsem si zašel pro harmoniku a měl pro příštích pár týdnů o zábavu postaráno – nejdřív jsem pracně schytal jednotlivé tóny a pak dřel jako vůl, abych to byl schopen zahrát také tak rychle. Podotýkám, že o počítačových programech, které nahrávku zpomalí tak, že člověk krásně rozezná jednotlivé tóny, jsme si tenkrát mohli nechat akorát zdát. Všechno jsem se učil v reálném čase.

    Od osudového setkání s kazetou „Country vandrbál“ jsem Mildovy nahrávky vyhledával cíleně a pokoušel se jejich napodobováním proniknout do jedinečného stylu tohoto velikána country harmoniky. Po létech mi nezbývá než konstatovat, že se mi to povedlo jen velmi vzdáleně a že Milda je a bude vždycky jenom jeden.

    Než dosti vzpomínání, koukněme, co tu máme. Skladbu otevírá klasický „lead-in lick“, netřeba snad dále vysvětlovat:

    /lead-in lick.mp3/

    Sólo pokračuje „výplňovým“ lickem, který jsem nazval prostě „lick1“:

    /lick1.mp3/

    Lick sám o sobě „není nic moc“ a záleží jen na vás, zda jej budete nebo nebudete používat. Za pozornost ale rozhodně stojí rytmické hodnoty prvních pěti not: půlová nota „h“, po ní čtvrťová nota „h“ s tečkou následovaná osminovou notou „d“, pak osminová „h“, osminová pomlka a čtvrťová nota „h“ – dohromady vytvářejí takzvaný synkopický rytmus, tedy to, co zpravidla nutí tanečníky vrhnout se na parket a netanečníky alespoň podupávat do rytmu.

    Následuje opravdová lahůdka:

    /dlouhy_noodle.mp3/

    Lick „dlouhý nůdl“ vytvořil a pojmenoval sám Milda. Jeho kouzlo tkví v tom, že se báječně hodí skoro kamkoliv (včetně roztodivných harmonií swingových či trampských písní), zní parádně a ještě vyplní poctivé čtyři takty muziky, během nichž si při improvizaci můžete rozmýšlet, jak budete pokračovat dál. Architektura licku je silně ovlivněna hrou Charlie McCoye, který občas použije něco velmi podobného, ale ne stejného. „Dlouhý noodle“ je zkrátka velmi vděčný lick, ovšem pozor! Je natolik výrazný a pro posluchače zapamatovatelný, že jeho použití víc než dvakrát třikrát za večer zavdá příčinu k pomluvám, že hrajete pořád to samé.

    /kratky_noodle.mp3/

    „Krátký nůdl“ – další z báječných Mildových vynálezů. Co jsem se tenhle lick naučil, používám ho velmi často, ale kupodivu se mi ještě nepodařilo zhnusit jej sobě ani spoluhráčům. Hodí se na začátek, na konec, doprostředka, dobře zní v tónice, dominantě ba i v subdominantě, při troše drzosti se schová i v paralelní moll. V této podobě působí jaksi nedokončeně, ale lze jej jednoduše modifikovat, aby ukončený byl: viz závěr sóla, kde se „krátký nůdl“ opakuje v pozměněné podobě.

    Klasika na závěr:

    /g_run.mp3/

    Asi nejpoužívanější harmonikový lick vůbec. Nazval jsem jej „G run“ podle zjevné paralely se stejnojmenným kytarovým lickem – tóny se liší, ale použití je stejně univerzální. Jen tak se neoposlouchá, naopak dodává hře na stylovosti, podobně jako zmiňovaný kytarový G run či ortodoxně známé banjové licky Earla Scruggse.

    Nu, to je vše. S výše popsanou „povinnou lickovou výbavou“ již dokážete sestavit sólo prakticky do jakékoliv skladby. Schválně – zkuste si sólo „Rovnou, tady rovnou“ zahrát třeba na harmonii písně „Jesse James“. Budete možná překvapeni, že to nejen pasuje, ale dokonce „z toho leze melodie“, která je nápěvu písničky „Jesse James“ tak trochu podobná. Řada licků se zkrátka pojí s různými harmoniemi a potažmo i melodiemi – jde jen o to do přílušných taktů vybrat lick, který se co nejvíc „motá“ kolem základních tónů původního nápěvu a je to. Pokud takový lick neznáme, můžeme použít jiný nebo zahrát kus původní melodie, jak kdo chce.

    Ovšem ještě jednou pozor. S výše popsanými licky nevydržíte věčně a hrozí to, na co jsem upozorňoval už u „dlouného nůdlu“ – vaše hra se spoluhráčům a brzy i posluchačům omrzí a budete v podezření, že hrajete pořád dokola to samé. Proto jsem si dovolil připojit jakýsi bonus – sólo „Rovnou, jo tady rovnou 2“, jak jej nahrál jiný výtečný foukačkář Luděk Koutný na CD Petra Čermáka „Vyznání“ (Pokud vám jméno interpreta nic neříká, vězte, že CD za doprovodu Zelenáčů Mirka Hoffmanna natočil jeden z prvních polistopadových ministrů vnitra za ODS. Ano, ten, který věnoval Viktoru Koženému pistoli za statečnost při nabonzování agenta Wallise).

    /rovnou_Koutny.mp3/  -  Tabulatura

    Poznámka: Notový zápis je v tomto případě pouze orientační, synkopické nuance páně Koutného (hlavně v 5. až 8. taktu) nejsou zachyceny zcela dokonale. To, jak skladbu skutečně zahrál, napoví nahrávka.

    Zde jsem si dovolil „vypreparovat“ licky, které stojí za pozornost:

    lick2.mp3

    lick3.mp3

    lick4.mp3

    lick5.mp3

    Až se všechny licky naučíte, „jako když bičem zmrská“ můžete je zkusit mezi sebou různě kombinovat a napojovat; tam, kde by v jejich spojení vznikl nepěkný „šev“ zkuste upravovat zakončení prvního nebo začátek druhého tak, aby hra hezky plynula. Nebojte se licky hezky „rozpitvat“, přemýšlet, proč jsou postaveny tak a ne jinak, rozeberte je „na součástky“, zkuste někam použít třeba jen jeden jejich takt a tak dále a tak dále. A hlavně poslouchejte, jak to dělají jiní, shánějte nahrávky a učte se z nich. A nemusí to být jenom foukačkáři, hudební nápad můžete přejmout i od hráčů na jiné nástroje.

    Doufám, že vás moje nesouvislé povídání spolu s hudebními ukázkami pomůže nasměrovat na správnou cestu.

    Hodně štěstí!

    Tommy

     


     
    [Akt. známka: 2,76 / Počet hlasů: 34] 1 2 3 4 5

    Počet komentářů: 3  |  Přidat komentář  |  Odeslat e-mailem  |  Vytisknout

    Úvodní stránka | Nahoru | Zpět | Vpřed | Přidat k oblíbeným
    Web je postaven na enginu phpRS
    (c) 2007 Maxihaf a spol