Nikdo není online
Do týdne nás opustí: Bronek DIVERZITY MarKr
Nově příchozí:   Mamo27    Maro    MVot  

Diskuze

  Rubrika:   Vybrané téma:
Jednotlivá ladění otazka ohledne tonin a krizku

-Zobrazit všechny rubriky diskuze (nejvyšší úroveň)
-Čtěte: pravidla diskuze!
-Čtěte: Vysvětlivky a statistika diskuze
-Nová témata budete moci přidávat až po přihlášení!
 
AutorPříspěvky
« Stránka: z 3 » 

San Jose
superharp
657 příspěvků
Vloženo 15.05.2010 21:17:59  
Zajímavé :))))

lulish
uživatel
71 příspěvků
Vloženo 15.05.2010 12:38:37  
Jo, zdá se to být zbytečně komplikované, ale pro mě je to praktické. Já ti nevyjmenuji ty tóniny jak jdou za sebou, ale snadno to zahraji a to je pro mě nejdůležitější...

Old sweat
superharp
590 příspěvků
Vloženo 15.05.2010 00:26:03  
Prérií přeběhlo stádo divikého skotu.
Buffalo Bill uznale pokýval hlavou a praví: "187 kusů".
Jak jsi to poznal? Ptá se kamarád.
"Jednoduše. Spočítal jsem nohy a vydělil čtyřmi".
Opraveno 15.05.2010 00:29:45

lulish
uživatel
71 příspěvků
Vloženo 14.05.2010 23:20:43  
Jenom popisuji, jak se snadno naučit křížky a béčka a podle té kytary poznat, na kterých tónech jsou, nic víc. Někdo to vidí na piánu, já to vidím na kytaře.

Souvisí to s tím tak, že pokud kytarista umí zahrát a hraje víc než C, D, E, G, Emoll a podobné jednoduché akordy, snadno podle barréčka poznáš v čem to je a pokud máš hmatník v hlavě, hned ti (chromatikářovi) naskočí, kde je jaký křížek nebo béčko. Není to věda, ale pokud nehraješ na kytaru aspoň trochu obstojně a nevíš kde co je, tak je ti to vlastně úpně k ničemu, to souhlasím.

Původní otázka zněla: jak je to vlastne s tema toninama a krizkama v notovych zapisu? Tak jsem přispěl svojí zkušeností.

@Petkon: Hraješ na kytaru? Pokud ne, nebo jen trochu, bude to asi náročné pochopit.

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 14.05.2010 22:54:39  
Stále to vysvětlení nechápu.
Jak to souvisí s určením tóniny u konkrétní skladby, kterou hraje kytarista a kterou má rozpoznat podle hmatů hráč na foukačku ?
Vysvětluješ to tak složitě, že tomu nemůže nikdo rozumět.
Ale nevadí, hlavně, že Ti to vyhovuje, bez ohledu na to, že jsem se jaksi nedopátral toho, co tím chtěl vlastně básník říci.

Opraveno 14.05.2010 22:57:47

lulish
uživatel
71 příspěvků
Vloženo 14.05.2010 19:27:52  
Neřekl jsem níž, ale hlouběji. ;=)

Tzn. C, G, D, A, E, H, Fis, Cis = co krok to křížek resp. na stejném pražci struna hlubší. A naopak C, F, B, Es, As, Des, Ges, Ces = co krok to béčko, resp. na stejném pražci o strunu výš. Kytara je laděná v kvartách nahoru, (každá vyšší struna je o kvartu výš) a kvintách dolu (každá hlubší je o kvintu níž). Kromě h samozřejmě. Jinak už to asi nevysvětlím. Tohle je pro chromatikáře, diatonika se drapne příslušná a je to, bez ohledu na křížky a béčka.

Vychází to z toho, že jsem asi 6 let hrával na kytaru (ne u táboráků, ale jazz/blues). Pro mě jsou stupnice na kytaře vlastně úplně nejjednodušeji představitelné. Prostě je vidím, vidím kam mám dát prsty.

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 14.05.2010 16:33:00  
Také jsem to nepochopil.
Podstatné je pouze vědět, jak se hraje který akord a pak při event. použití kapodastru odvodit příslušnou tóninu.

Old sweat
superharp
590 příspěvků
Vloženo 14.05.2010 13:22:50  
Tak tohle jsem nějak nepobral. Rozveď to prosím Tě trochu. Co to znamená o strunu níž, nebo výš než céčko?

lulish
uživatel
71 příspěvků
Vloženo 14.05.2010 06:55:12  
Řekl bych, že odkoukávání od kytaristů je celkem běžný trik.

Pokud někdo hraje trošku na kytaru, tak má vyhráno s počtem křížků i béček. Stupnice, co začíná na stejném pražci jako C-čko ale o strunu hlouběji atd. má o křížek navíc a co je o strunu výš, má o béčko navíc. Dlouho mi trvalo, než jsem na to přišel, ale ušetřilo mi to šprtání kruhu atp.

Old sweat
superharp
590 příspěvků
Vloženo 13.05.2010 14:41:04  
No jo, no. Tak už s ní nebudu kamarádit.
:-))))))))

Bigear
superharp
1201 příspěvků
Vloženo 12.05.2010 22:26:25  
...je divná...hobojistka...

matěj
superharp
359 příspěvků
Vloženo 12.05.2010 12:09:04  
Oznámení tóniny na pódiu je zcela přirozené a normální. Odehrál jsem mnoho společných jamů na zahraničních festivalech v belgii francii či německu a nikdy to problém nebyl. Stalo se však ns jednom z jamů že se našel blbec který do toho jamu vletěl a začal svou hrou na foukačku všem ukazovat jak je nejlepší a že by se ostatní ještě měli co učit... Toto hloupé a nabubřelé jednání je typické např. pro foukačkářku Christell Betrhon.
Většinou každý zakroutil hlavou a ignoroval ji....
Opraveno 12.05.2010 12:12:23

Bigear
superharp
1201 příspěvků
Vloženo 10.05.2010 07:57:58  
...u příležitostních seskupení muzikantů,třeba u stolu v hospodě mi oznámení tˇoniny třeba i během skladby nepřipadá vůbec trapné.Horší je to na podiu před zraky publika.Tam je jednoznačně zapotřebí to oznámit dostatečně včas.Nejlepší je však vytvoření tzv playlistu-seznamu skladeb s označením pořadí a tóniny,který má k dispozici každý z hráčů ať už k přečtení,nebo naučený zpaměti.Pak většinou není co a proč řešit.Přesto se stává,že dojde čas od času k omylu.Znám i případ,kdy se nedohodl basák s kytaristou a oba byli natolik tvrdohlaví,že odehráli celou skladbu každý v jiné tónině.Pro mne je to nepředstavitelné a považuji to za velký kus muzikantského umu a zároveň furiantství.No povašte,to musel být pekelný masakr!!!

Jaromír
superharp
296 příspěvků
Vloženo 08.05.2010 08:46:24  
Ahoj Petkone, s tím dělením počtu prstů při alkoholovém opojení se Ti to povedlo, to je vtipná připomínka :-))
Jinak samozřejmě souhlasím s Tebou, že je nejlepší, když hlavní zpěvák oznámí předem tóninu. S těmi prsty to je spíš nouzovka, ale funguje to dobře. Většinou se z přítomných muzikantů vždycky někdo zapomene a neví, v čem se to hraje, i když ostatní už ano (zapomnětlivec nemusí vždycky vidět kytaristům na ruce). Pak je jednoduché gesto velice účinné, protože se dotazující kouká přímo na toho, kdo tóninu určuje a koho se ptá. Ale jak jsi také správně poznamenal, chce to znát základní hudební teorii a foukačkáři radši hrajou než šprtají stupnice :-)

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 07.05.2010 18:28:26  
Myslím, že ukazování tónin prsty podle předznamenání je asi dobré, ale jen v zavedené partě, kde to všichni znají a jsou na takovéto určování zvyklí.
Je to elegantní , ale má to i jisté nevýhody, zejména, když se hráči vzájemně příliš neznají nebo je jich mnoho. Ne všichni třeba v danou chvíli dobře vidí na „ukazovače“, při alkoholovém opojení to může působit i drobné komplikace ( při dvojitém vidění se musí počet prstů dělit dvěma apod…).
Ale teď vážně.
Navíc při všeobecně známém odporu většiny foukačkářů k jakékoliv hudební teorii bych považoval požadavek znalosti křížků a béček u tónin za nemístné žertování.
Ve zcela nesourodém seskupení jako je společné hraní při hafteku apod. je podle mě stále nejúčinnější a nejpohotovější, když frontman ohlásí předem zřetelně a nahlas TÓNINU. Nic lepšího ještě nikdo nevymyslel.
Frontmana myslím hráče, který momentálně konkrétní píseň hraje na kytaru či banjo a hlavně ji sólově zpívá, tudíž má právo si určit, v jaké tónině se bude hrát a zpívat. Samozřejmě výjimky to nevylučuje.

Vždy se zásadně oznamuje HRANÁ tónina, např. C dur, d moll apod., nikoliv poloha nebo označení foukačky. To se opravdu pak pletlo.

Foukačkář si přece polohu a k ní určenou foukačku určuje sám, potřebuje vědět hlavně tóninu.
Když se Mildovi zřetelně oznámila tónina, nebyl žádný problém.
Stačilo mu říct : Wayfaring Stranger, e moll a bylo to tam.

Opraveno 07.05.2010 18:30:34

osman
uživatel
122 příspěvků
Vloženo 07.05.2010 14:25:14  
Na obranu Mildy Tottera musím uvést, že když se ptal na tóninu, většinou mu někdo z pilnosti řekl tóninu harmoniky ve druhé poloze a naopak...

matěj
superharp
359 příspěvků
Vloženo 07.05.2010 14:03:38  
To je Jaromíre velice zajímavé. Toto jsem neznal a jsem tedy rád že to vím- myslím tím to ukazování tóniny na prstech.
Jinak co se týče používání různých diatonik k vhodnému ladění u kytary, tak jak řekl Petkon je to u kapodastru velká výhoda. Já ji když hrajeme s Lubošem plně využívám, doslova podle toho na kterém pražci má luboš kapo, vím v čem se z rovna bude hrát :-)
Jinak mám pro vás jednu raritní historku z historie bluesového a slavného dua Sonny Terry a Brownie McGhee. Toto duo bylo známé tím, že se silně nesnášelo a dělalo si běžně na koncertech naschvály. Jelikož foukačkář Sonny Terry byl po úrazu z dětství těžce zrakově postižený a takřka slepý nedokázal si tipnout v čem jeho parťák kytarista Brownie McGhee zrovna hraje . Toho občas Brownie využíval ke "kanadskému žertíku a hrál v tónině v níž by Foukačkář těžko hledal harmoniku, např. v gis dur. Věřte nebo nevěřte ale bohužel je to hořká pravda o tomto legendárním Duu
Opraveno 07.05.2010 14:04:41

Jaromír
superharp
296 příspěvků
Vloženo 06.05.2010 14:23:02  
Jo, Milda byl boží... Ale k těm tóninám: můj strýc je profesionální hudebník a když někdy zaskakuje v cizích kapelách, nekřičí na sebe muzikanti na pódiu: "Géé, vole", ale ukazují si příslušnou stupnici prsty - počet prstů nahoru je počet předznamenaných křížků, počet prstů ukázaných dolů je počet béček. Takže sevřená pěst je Cdur, palec nahoru Gdur, véčko nahoru Ddur, tři prsty nahoru Adur atd. - podle kvartového kruhu. Palec dolů je jedno béčko, tj. Fdur. Musí ale člověk znát kvartový kruh a počty křížků a béček u jednotlivých stupnic, pak je to pohoda a bez hulákání. A taky musí alespoň jeden člověk vědět, v čem se to vlastně hraje a ostatním to ukázat v dostatečném předstihu :-))

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 06.05.2010 12:41:14  
Ještě jedna praktická rada, která mě napadla v souvislosti s posledním haftekem.
Vynikající foukačkář Milda Totter se téměř při každé skladbě zoufale snažil zjistit patřičnou tóninu a hledal a hledal příslušnou harmoniku.
Často se stane, že se tónina prostě dopředu neřekne, nebo ji hráč přeslechne apod. Je nutné ji co nejpohotověji určit a vzít si do rukou správně naladěnou harmoniku. Jenže s diatonikou v ruce se to určuje docela špatně.
Tady je velmi užitečné naučit se, jak se hrají základní durové akordy na kytaru, resp. jakým prstokladem, neboť ten je zpravidla u všech kytaristů stejný nebo velmi podobný.
Potom už jen stačí sledovat kytaristovu levou ruku a je vše jasné. Pokud kytarista hraje s kapodastrem, tak se výsledná tónina určí přidáním počtu půltónů, podle čísla pražce, na kterém je umístěn kapodastr. Akordy C dur, G dur (pozor, u něj jsou minimálně dva zákl.způsoby ) či D dur, A dur apod. jsou natolik charakteristické, že nejdou splést.
Dobré je umět odezírat i tzv. barré akordy ( ty s ukazováčkem přes pražec).
Foukačkář musí být pouze schopen určit, který z akordů je tónika (tzn. který odpovídá té hledané a potřebné tónině). Pak už jen pro druhou polohu určít to potřebné ladění.
Věřím, že pro hráče nehrajícího na kytaru to může být trochu problém zapamatovat si postavení prstů při jednotlivých akordech, ale ta trochu úsilí určitě bohatě vynahradí to zoufalství neumět rychle určit příslušnou tóninu a dodatečně volat o pomoc a rušit tak samotné hraní.
Mildovi jsme to na hafteku všichni rádi tolerovali, protože to bylo komické. Od profíka mě to ale docela překvapilo.
Opraveno 06.05.2010 12:42:26

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 17.04.2010 23:09:28  
O žádném takovém programu na určování tónin nevím.
Tóninu musí být schopen hráč na sólový nástroj určit sám, pohotově a bez jakékoliv pomůcky kromě vlastního nástroje.
K čemu by ti byl takový program u živého hraní ?
Napřed potřebuješ poznat, zda tónina je durová nebo mollová. Pak v melodii najdeš onen první tón stupnice, protože od něho je to určení tóniny nejjednodušší. Měl bys mít k dispozici nástroj, na který jsi schopen pohotově zahrát všechny tóny, včetně všech půltónů. K tomu je nejvhodnější jakýkoliv klávesový nástroj, chromatická harmonika, flétna, housle, kytara atd. Pokud hraješ na diatoniku, tam je to určování o hodně těžší, protože křížkové a béčkové tóniny se obtížně hledají, neovládáš-li pohotově hraní všech tónů na diatonice.
Dvanáctitónová ladička je pro tento účel poměrně nešikovná a nepraktická, musel bys ji neustále střídat se svým nástrojem a to by hodně zdržovalo.
Musíš být schopen na svém nástroji tóninu poznat během několika málo sekund, abys mohl co nejdříve začít hrát, to je základní cíl.
Pusť si jakékoliv komerční rádio a zkoušej si tóninu hledat u písniček, které třeba dobře znáš. Chce to určitý trénink a pochopení základní teorie o stupnicích, bez které se asi neobejdeš. Čím víc to budeš trénovat, tím po čase rychleji danou tóninu určíš a můžeš se tak dříve zapojit do hraní.
K ověření správnosti tóniny potřebuješ znát, které tóny, případně jaké křížky a béčka/ čili půltóny/ se v ní vyskytují. Ty pak použiješ v dané tónině, abys s nahrávkou ladil, což pozná ihned kromě tebe snad každý.
Jinak k určování tónin viz mé předchozí příspěvky v tomto diskuzním panelu.
Obecně se dá říci, že chromatika je na určení tóniny mnohem vhodnější a pružnější než diatonika. Také má jednu obrovskou výhodu, že hraješ stále na jeden a týž nástroj, kdežto u diatoniky musíš tóninu nejdříve určit a pak teprve šáhnout po konkrétně laděné harmonice.
Pokud ti to nepůjde nebo si nebudeš jistý, nevěš hlavu, ne každý je toho pohotově schopen i při sebevětší snaze nebo tréninku.
Na běžné hraní s kýmkoliv se bez této schopnosti pohodlně obejdeš, protože ti jistě ostatní spoluhráči předem řeknou, v jaké tónině se bude hrát.
Budeš-li potřebovat ohledně určování tónin ještě něco, klidně se zeptej. Nejlépe je to vidět a vysvětlit v praxi, na živo, i když i tak se to obtížně vysvětluje a zejména chápe někomu, kdo na to jak se říká nemá buňky.
Nebudeš-li si vědět rady s určením tóniny konkrétní skladby, pošli sem dotaz s odkazem na onu skladbu na youtube nebo ukázku v mp3.
Přeji hodně štěstí.
Opraveno 18.04.2010 13:51:29
AutorPříspěvky
« Stránka: z 3 » 

Úvodní stránka | Nahoru | Zpět | Vpřed | Přidat k oblíbeným
Web je postaven na enginu phpRS
(c) 2007 Maxihaf a spol