Nikdo není online
Do týdne nás opustí: fotrák xlouis
Nově příchozí:   Jajda    Deni0202    Kwaken  

Diskuze

  Rubrika:   Vybrané téma:
Nezařaditelné Toots Thielemans - nahrávky

-Zobrazit všechny rubriky diskuze (nejvyšší úroveň)
-Čtěte: pravidla diskuze!
-Čtěte: Vysvětlivky a statistika diskuze
-Nová témata budete moci přidávat až po přihlášení!
 
AutorPříspěvky

matěj
superharp
359 příspěvků
Vloženo 13.09.2011 20:31:48  
Předvčerem jsem viděl jeden díl Simpsnových a v Simpsonech zazněla slavná skladba z Půlnočního kovboje v podání Tootse Thielemanse. Je milé že se do tak populárního animovaného seriálu dostal i takový hvězdný chromatikář.

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 17.07.2011 22:14:37  
Thielemans - CD list
----------------------------

Dávám tip na výtečnou stránku, kde je výčet s odkazy na téměř všechna dostupná alba T.Thielemanse.
Jsou zde kromě alb, která nahrál jako frontman, i alba, která natočil jako host s nejrůznějšími hudebníky a zpěváky.
Stačí na jednotlivá alba kliknout a objeví se obrázek alba s jednotlivými tracky, přičemž je současně uvedeno číslo a název tracku s Thielemansem.
Mnohá alba lze samozřejmě stáhnout a získat tak raritní Thielemansovy nahrávky, které jsou jinak velmi obtížně k mání.
Klobouk dolů nad nahrávací činností mistra všech mistrů foukačky !!!
Jinak ten Japonec, autor tohoto webu, je vynikající chromatikář, stačí se mrknout na jeho videa na youtube, která jsou dostupná z těchto stránek.
Opravdu umí.

Zde je uvedená stránka :

http://www.geocities.co.jp/Hollywood-Miyuki/8164/cdlist.h tml

Bigear
superharp
1201 příspěvků
Vloženo 13.02.2011 21:20:50  
...úžasné...album i Petkonova vábnička k poslechu.
Jsem hrozná ostuda,že jsem se k tomu poslechu dosud pořádně nedokopal.Hned to napravím.Mít to tak v mp3 už to poslouchám kudy chodím.Doma nemám klid,synek velmi vyžaduje pozornost a to mu nechci brát.

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 13.02.2011 09:36:01  
T.Thielemans – European Quartet Live (2010)
--------------------------------------------------------- --------

Všem hráčům a příznivcům chromatické harmoniky bych rád představil aktuální a zatím poslední nahrávku mistra této harmoniky - Jeana Tootse Thielemanse.
T.Thielemans již ve své dlouhé hudební kariéře natočil takové množství skvělých jazzových alb, že by mu bohatě stačilo odpočívat a užívat si v klidu pokročilého stáří. Jenže on si prostě nedá pokoj a stále hraje, koncertuje a nahrává. Pro své fanoušky připravil tentokráte novou live nahrávku.
Právě z živých koncertních vystoupení několika posledních let (2006, 2007 a 2008) vzniklo toto novinkové album, které bych se vám pokusil přiblížil a nalákat vás k jeho poslechu, neboť se jedná o parádní titul, kterých je bohužel u chromatiky na rozdíl od diatoniky tak poskrovnu.
Album natočil T. Thielemans v tomto kvartetním obsazení :
Toots Thielemans - chromatická harmonika
Karel Boehlee – piano, klávesy
Hein Van De Gein – kontrabas
Hans van Oosterhout – bicí
Nyní rovnou přejděme k jednotlivým skladbám, z nichž každá by si zasloužila samostatné pojednání a podrobnější rozbor, což ale není cílem tohoto příspěvku. Z úsporných důvodů se proto v každé z nich omezím jen na ty nejzajímavější a nejdůležitější momenty.

1. I LOVES YOU PORGY (3:28)
Po úvodním potlesku se po krátké klavírní předehře ozve pomalá, nádherně táhlá Gershwinova melodie v tónině G dur. Všimněme si hned na začátku úžasného Thielemansova soundu, frázování, hraní přirozeně rovných tónů s tu a tam použitým jemným vibratem.
Thielemans se doslova mazlí s každým tónem a dokonale jej tvaruje a formuje k obrazu svému. Nerozpakuje se pro zdůraznění akcentu a významu určitých tónů použít ani mnohokrát opakované nasazení, tu a tam zase použije bending na foukaných i tahaných tónech, občas využívá i souzvuku sousedních tónů atd. Dá se říci, že celá úvodní skladba tvoří jakousi předehru k celému albu a současně lehounký předkrm pro následující chody, čímž posluchače príjemně navnadí k poslechu dalších skladeb.
2. SUMMERTIME (5:40)
A je to tady ! Přímo, bez přerušení navazuje hned tato slavná Gershwinova skladba na onu předchozí, ovšem již v podstatně svižnějším tempu. Z tóniny G dur první skladby se skokem přesouváme tentokrát do molové tóniny g moll, přestože krátká expozice začne v d moll. Tanečním tempem dostává skladba živější, odlehčenější, kromě toho za pomoci razantních bicích místy až jazz-rockový charakter. Thielemans po předvedení základní melodie využívá svou fantazii na úlety do dalších tónin. Vždy se po čase na okamžik vrátí k původní g moll a známému melodickému motivu, aby na něj ihned navázal novými melodickými nápady. Skladba má úžasný drive, tak rozpohybovanou a tanečně swingující Summertime jsem ještě neslyšel, jedním slovem paráda. Kompletní legendární melodii zahraje Thielemans v upravené podobě prakticky až v samém závěru skladby, kterou pak zakončí sladkou tečkou v podobě vysokého c4.
3. COMECAR DE NOVO (6:58)
Tuto skladbu v rytmu brazilské samby lze rozdělit zhruba na dvě poloviny. V té první se pomalejší děj odehrává v tónině es moll, v níž Thielemans využívá hraní s převážně zmáčknutým registrem (paralelní Fis dur). V druhé hybnější části skladba postupně po klavírní mezihře přechází přes tóninu G dur do závěrečné C dur. V samém závěru pak Thielemans foukne nejvyšší tón na své chromatice - d4.
4. THE DAYS OF WINE AND ROSES (5:47)
Tato filmová melodie H.Manciniho se odehrává ve středním tempu, tentokráte v tónině F dur. Od vstupního spodního c1 se tóninově postupně přenese do As dur (obdoba G dur se stisknutým registrem). Zde bych chtěl upozornit zejména na laškovné hrátky harmoniky v podobě krátkých úsečných přiznávek, nátrylů, skoky od horního ke spodnímu tónovému rejstříku apod., to vše za doprovodu sólového kontrabasu. V závěru skladby na sebe upozorní prodleva na trylku e-f ve spodní oktávě a výstup do nebeských výši v sekundových sekvencích až po závěrečné vysoké c4.
5. CIRCLE OF SMILE (3:16)
V této melodicky povědomé skladbě z TV krimi seriálu (mně však neznámého) je použita tónina a moll, v níž si v nenáročném a spíše odpočinkovém duchu máme možnost užít si krásného zvuku Thielemansovy foukačky, mimojiné např. mňoukání na foukaném e2 . Dále stojí za pozornost jednoduché, o to však působivější využití repetitivně nasazovaných tónů v triolách v závěrečné sekvenci.
6. ROUND MIDNIGHT (3:08)
Skladbu T.Monka pojal Thielemans jako tříminutové sólové číslo, které tvoří jakýsi pomyslný vrchol celé nahrávky. Zde bych upozornil na základní tóninu f moll, z níž vycházejí všechny vskutku ďábelské melodické linky s úniky do mnoha dalších sousedních i vzdálených tónin. Slyšíte tu neskutečně bohatou harmonii tvořenou prostým jednohlasem ?
Thielemansova foukačka nejen zde dosahuje zvukomalebnosti flétny, saxofonu, trumpety, akordeonu i houslí dohromady.
Vážení přátelé, takto hraje a vystačí si zcela sám se svým hard bopperem geniální hráč, jemuž pomalu táhne na devadesátku. Neskutečné. Nabízí se myšlenka přepsat si tuhle lahůdku do not a pak už jen cvičit a cvičit. Nebo jen poslouchat a bezmezně obdivovat. Dokážu si snadno představit Thielemansovo album, kde by se obešel bez jakéhokoliv doprovodných nástrojů, jen sám se svou foukačkou. Škoda, že takové album už asi nenatočí. Skladba je skutečnou oslavou chromatické harmoniky a jejích možností. Bomba !
7. LES FEUILLES MORTES (5:55)
Opět jedna filmová melodie, tentokrát z roku 1945, pocházející z pera francouzského autora J.Kosmy. Plyne ve středně rychlém tempu a v tónině g moll, jež prochází skladbou od začátku do konce. Opět stačí jen naslouchat velebným tónům a opájet se samotným zvukem a melodiemi. Jak krásně zní např. dlouhá zcela rovná prodleva na tónu g2 rozvedená do bendingu na a2 na začátku 2. minuty.
8. THEME FROM MIDNIGHT COWBOY (4:27)
Legendární skladbu Midnight Cowboy nedávno zesnulého skladatele Johna Barryho není třeba blíže představovat. Od doby svého vzniku se z ní právem stal světový evergreen. Thielemans je autorem originální harmonikové nahrávky pro stejnojmenný film z roku 1969. Skladbu má dokonale zažitou, natočil ji např. na své studiové album Apple Dimple z roku 1979, kde mu tenkrát doprovod vytvořila orchestrální sekce. Tato komorní verze je rovněž více než zdařilá. Je mimochodem velmi zajímavé poslechnout si a vzájemně porovnat obě nahrávky.
V této novější verzi dostal kromě doprovodného klavíru prostor i sólový kontrabas, po němž opět exceluje Thielemansova foukačka ve skladbě, u níž by jeden ani neřekl, že v ní lze takovým způsobem kouzlit a čarovat (terciové souzvuky, s akcentem nasazované tóny v gradujícím finále aj.), nemluvě o orginálních improvizačních nápadech. Fantastické provedení, s velkou grácií a přehledem odehraná skladba, v níž zdánlivě nejde nic moc navíc vymyslet. Ještě doplním základní tóninu – C dur
9. ON GREEN DOLPHIN STREET (6:01)
Další skladba přináší opět oživení po předchozím klidném kovboji svým živější tempem a tentokráte v Es dur tónině. Brilantní sólo si zde vystřihne kromě samotného protagonisty i pianista a značný prostor dostanou i bicí.
Z wikipedie jsem se dověděl, že skladba pochází z roku 1947 a jako standard ji mimojiné proslavil geniální trumpetista Miles Davis.
10. NE ME QUIETTE PAS (3:56)
Jedná se o titulní skladbu ze stejnojmenného Thielemansova alba z roku 1989, tentokrát ovšem v koncertním provedení. „Neopouštěj mě“, tak z ní překlad této melancholické, pomalé skladby, v níž Thielemans předvádí své umění čarování s tóny, zejména po stránce zvukomalebné. Zase se budu opakovat a vyjadřovat obdiv nad dokonalým frázováním, dynamikou, prací s každičkým tónem, to vše v tónině e moll. Pro úplnost dodávám, že skladbu napsal a proslavil Thielemansův rodák, rovněž Belgičan, světově proslulý zpěvák a šansonier Jacques Brel.
11. BLUESETTE (4:41)
Jestli existuje něco jako životní dílo, skladba či píseň, jako např. McCartneyho Yesterday,
Gershwinovo Summertime, Bachova Toccata a Fuga d moll, Beethovenova Osudová, Dvořákova Novosvětská, Mozartova Malá noční hudba, Rachmaninovo Preludium Cis moll, Vivaldiho Čtvero ročních dob, Daňkova Rosa na kolejích, Redlova Galánečka, Vejvodova Škoda lásky či Škroupova Kde domov můj, pak to bezezbytku platí o této slavné Thielemansově skladbě, která ho provází celým jeho koncertním životem.
Je to skutečný instrumentální majstrštyk, napsaný pro chromatickou harmoniku, který byl dokonce dodatečně otextován, aby jej mohli jazzoví a jiní zpěváci zařadit do svého repertoáru.
Genialita této skladby spočívá kromě jiného v tom, že při jejím poslechu si vůbec neuvědomíme, že se v podstatě jedná o dodekafonickou skladbu, v níž jsou postupně použity všechny (!) tóny chromatické stupnice. Přitom je to skladba navýsost melodická a zpěvná, jejíž téma není až tak nesnadno zapamatovatelné.
Začíná na tónu F ve spodní oktávě a postupně vystřídá všechny zmíněné tóny chromatické řady. Tóninově se točí někde mezi B, Es a As dur, ale neptejte se mě, ke kterým dalším mezitím zalétne.
V žádné jiné vlastní skladbě Toots Thielemans nevytvořil větší poctu svému milovanému nástroji. Bluesette je skladba zrodivší se z nezměrného obdivu a lásky k nástroji zvanému chromatická harmonika a k jeho melodickým a harmonickým možnostem. Je to nejlepší Thielemansova skladba, která se navěky zapsala do hudební historie. Více není třeba dodávat. Proto Bluesette nemohla chybět ani na této možná poslední Thielemansově nahrávce ( přál bych si z celého srdce, aby tomu tak nebylo a natočil ještě další skvělá alba).
12. FOR MY LADY (3:06)
Co může být ještě krásnějšího a vznešenějšího než pocta vlastnímu nástroji ?
Odpověď je ukryta v názvu závěrečné skladby.
Pro mou ženu, paní, slečnu, lásku (jak chcete) si Thielemans zvolil stejný začátek jako v Bluesette - tón f1 ve spodní oktávě. Jiná je i tónina, v tomto případě F dur.
Skladba se poprvé objevila na Thielemansově albu For My Lady z roku 1991, které natočil v triovém obsazení ve spolupráci s americkou pianistkou Shirley Horn. Patří k nejkrásnějším a citově nejvřelejším Thielemansovým skladbám vůbec.
Hned v úvodním tématu je možno najít skryté významy, které si uvědomíme pouze při opakovaném a pozorném poslechu. Všimněte si, jak je celá melodie vystavěna v počátečních sekvencích vždy po dvou tónech pospolu, v páru, což mně zde symbolizuje lásku a vztah dvou milujicích se lidí, kráčejících společně ruku v ruce, stejně jako ony tóny.
Neznám mnoho podobných příměrů v jazzových tématech, které by tak jednoduše a krásně vyjadřovaly tóny a melodií to, co se jinak i slovy vyjádřuje jen velmi obtížně.
Nikterak efektně, zato s velkým citem a něhou tedy končí tato nejnovější a zatím poslední nahrávka génia chromatické harmoniky, která se jistě právem zařadí mezi jeho nejúspěšnější alba. Závěrečný nadšený aplaus je toho dostatečně výmluvným svědectvím.
Ve svém věku (Thielemans se narodil v roce 1922 !) Thielemans na této nahrávce předvádí naprosto famózní, úctyhodný výkon, před kterým musí každý uznalý muzikant chtě nechtě pokorně a hluboce smeknout.
Předvádí na ní prakticky všechno ze svého nedostižného instrumentálního umění – fenomenální zvukové možnosti chromatiky v její neuvěřitelné plastičnosti a různobarevnosti zvuku, práce s dynamikou, pregnantní rytmické cítění, ukázkové používání vibrata, pověstné a nepřekonatelné chromatické postupy a běhy, brejky nahoru i dolů, nejrůznější kudrlinky, trylky a další ozdoby, hraní v souzvucích, triolách, bending na všech tónech, neskutečnou orientaci ve spleti jednotlivých tónin a vzájemnými přechody mezi nimi, neuvěřitelnou představivost ve vymýšlení melodických postupů, nad kterými člověk jen nechápavě zírá a marně pokouší napodobit, a mnoho dalších těžko uvěřitelných věcí. Třeba jen ty jeho těžko odhadnutelné konce skladeb, kdy už si myslíte, že tohle bude ten závěrečný, poslední tón nebo úryvek, ale omyl, vždy ještě následuje další motivek či kudrlinka …
Stojí zato si nahrávku pořídit a pozorně se jí proposlouchat. Čím více času jí věnujete, tím více krásy vám sama vyjeví a o to větší bude váš požitek s každým dalším poslechem.
Tohle album vám nedá možnost oposlouchat se a omrzet.
Pro hráče zabývající se vážně chromatickou harmonikou je poslech téměř povinností.
Jsem přesvědčen, že hráč na chromatiku si jednotlivé skladby užije v ještě větší míře, protože takzvaně ví, o čem je řeč, může si sám některé postupy vyzkoušet, napodobit a nacvičit.
Možná poslech tohoto alba leckoho přivede k myšlence začít se věnovat tomuto nádhernému nástroji, neboť je velmi snadné propadnout jeho kouzlu.
Já jsem s tímto albem strávil již desítky hodin a pořád mě neskonale baví. Mám v něm neustále co objevovat jak prostým poslechem, tak s chromatikou v ruce.


Opraveno 13.02.2011 19:06:06
AutorPříspěvky

Úvodní stránka | Nahoru | Zpět | Vpřed | Přidat k oblíbeným
Web je postaven na enginu phpRS
(c) 2007 Maxihaf a spol