K jakému účelu?

Jinou foukačku budu kupovat k táboráku, jinou do hospody a jinou na nahrávání nebo na koncertní turné.
 

• Jen na doma: je úplně jedno, co si pořídíte, pokud to vám a sousedům vyhovuje... Přemýšlejte ale, jestli se s tím, co se doma naučíte, časem někam nebudete chtít jít pochlubit - a tam už to jedno nebude... :)
• U ohně: Pokud si chcete jen občas zahrát u ohně, je škoda kupovat drahou harmoniku - dobrou službu udělá obyčejná "čína".
• Hrajete-li s kapelou, zvažte, jak často hrajete a v jakém prostředí: do hospody je lepší koupit foukačku, která se tak snadno nezničí přefouknutím a má silnější (i když třeba surovější) zvuk (vyzkoušejte, event. koukněte do prospektu). Do hospody taky není od věci kupovat spíš levnější foukačky - hospoda je koneckonců hospoda a je škoda přjít o dražší kus...
• Na vystoupení s kapelou nebo do studia: Máte-li vyšší ambice a pracujete již se zvukařem, nebude už nutné přeřvávat ostatní nástroje a hosty a zaměříte se na barvu zvuku, která vám nejvíc vyhovuje. Pak už platí do jisté míry pravidlo "zvuk je přímo úměrný ceně"... Zpravidla se pak vyplatí pořídit celou sadu a případně si i od jedné tóniny koupit víc foukaček s různou barvou zvuku.

Jakou tóninu?

Pro začátečníky, kteří si chtějí jen občas sami zahrát a doprovodit se třeba ke kytaře patrně vyplyne tónina z nabídky navštíveného obchodu - nejčastěji tam totiž najdete diatoniky v C-ladění. Vyplatí se však nad tóninou trochu zamyslet:

• "Sám doma": Zdálo by se, že když člověk hraje jen sám pro sebe doma, je úplně jedno, v jaké tónině foukačku má. Opak je pravdou: jste-li začátečník, bude dobře koupit foukačku, která se dá "ufouknout", tzn. je laděná do vyšších poloh: například na hlubokém "G" se nikdy nenaučíte "ohýbat" tóny, je to daleko obtížnější. Volil bych např. "D", ve kterém můžete hrát v A-dur, resp. v první poloze v D-dur.
• Když jednu, tak kterou? Pokud hrajete s kapelou spíš náhodně a vyloženě chcete koupit jen jednu foukačku, snad vám pomůže informace, že v country a bluegrassu se asi nejvíc hraje v tónině G-dur, proto si s kapelou nejvíc zahrajete, budete-li mít diatoniku v C-dur (viz hraní ve druhé poloze) nebo G-dur (viz hraní v první poloze).
• Člen kapely: Jste-li již člen nějakého hudebního tělesa, těžko budete přemlouvat všechny ostatní muzikanty, aby se vám přizpůsobili a písničku, kterou hrajou 30 let v A-dur hráli kvůli vám v E-dur. Hrajete-li na diatoniku, asi se neobejdete bez více foukaček, pořiďte alespoň základní tóniny: C-G-D-(případně i B-F-A) by snad mělo pro začátek stačit. Pokud ovšem berete hraní vážně, časem si stejně pořídíte kompletní sadu v kufříku, ať děláte, co chcete... :-)

Pro jaký žánr?

Tato problematika je detailně rozpracována v článku o druzích harmonik. Proto zde jen krátce: chcete-li hrát vážnou hudbu nebo jazz, pořiďte si chromatiku. V ostatních případech bude na místě diatonika a nejspíš s Richter-laděním. Zdůvodnění najdete v příslušném článku.

Kolik do toho chci vrazit peněz?

Foukačky se dají pořídit docela levně, a nebo v nich můžete mít uložené jmění. Výsledná cena by vždycky měla být kompromisem mezi obsahem vaší kapsy a tím, co od foukačky čekáte.

• Značkovou, nebo neznačkovou? To je otázka, se kterou se potýká asi každý z nás. Za značku se platí, to je známá věc. Obecně ale platí, že není dobré kupovat ty nejlevnější foukačky, a to ani když se hrát teprve učíte. Brzy se totiž rozladí nebo rovnou při koupení už neladí a zvuk mají celkově pod psa. S "čínou" za padesát korun díru do světa neuděláte a brzy zjistíte, že jste zbytečně vyhodili peníze. Naopak ty naprosto nejdražší zpravidla nejsou o nic lepší, než jejich levnější modely od stejné firmy - liší se jen povrchovou úpravou apod. Takže pokud se chystáte hrát jen u táboráku, stačí ta nejlevnější foukačka, kterou seženete. Pro ostatní případy se vyplatí si připlatit, rozdíl ve zvuku rychle poznáte.
• Cena podle typu ladění: Obecně platí, že vezmeme-li foukačky o stejné kvalitě, tak nejlevnější jsou diatoniky (Značkovou diatoniku pořídíte za cca 800,-, neznačkovou levněji), více zaplatíte za chromatiky a basovky (v obou případech se u kvalitních nástrojů připravte na tisícové částky...). Na druhou stranu ? chromatika vám stačí jedna, diatonik budete potřebovat časem celý kufr... :))

Jakou mřížku?

Mřížka bývá nejčastěji plastová, méně často dřevěná a vzácně kovová. Zvukově mezi mřížkami není výrazný rozdíl. Proto doporučuji umělohmotné mřížky: je to rozumný kompromis - dobře se udržují a přitom nejsou drahé. Dřevo totiž pracuje a zvuk se u něj mění, navíc je potřeba je tzv. "zahrát", aby získaly ten správný zvuk (něco jako když musíte zakouřit fajfku, aby chutnala...). Další nevýhodou dřevěných mřížek je, že se z nich časem "olíže" barva a pak docela výrazně dřou do rtů... Naopak kovová mřížka se dobře drží v ruce (foukačka je příjemně těžká) a dobře při hře klouže po rtech. Je to ovšem sen finančně méně dostupný.
 

Souhrn