Finále Zahrady písničkářů (autorecenze)

Je slunné a horké pozdní páteční odpoledne a já se chystám vyjet do Kuřimi. Na Finále Zahrady písničkářů jsem se dostal snad jen z vrozené dobroty Jiřího Moravského Brabce,neboť na semifinále Z.P. jsem se prozpíval a profoukal jako náhradník (hraní na kytaru schválně neuvádím, neboť podle mého názoru ji používám spíše jako bicí nástroj).

Přijíždím mezi 18. - 19. hodinou. J.M.Brabec sedí v jídelně střední školy (bývalého šlechtického sídla) a vítá všechny příchozí plnou ledničkou různých a musím říci, že výborných pomazánek, vína a piva. Samozřejmě, že připraveno bylo i nealko.

Vcházím s duem Sova - Slamák, se kterými jsem se potkal v hospodě s písničkářským názvem U Mertů a trochu je znám z finále Orlovského špagátu.Většina lidí se tu mezi sebou zná. Po několika skleničkách vína začínám družbu. Kolem 22-23tí hodiny Honza Řepka vytáhl venku na nádvoří kytaru a začal hrát. Nelenil jsem a s úslovím jednooký mezi slepými králem, jal jsem se doprovázet Honzu na foukací harmoniku méně či více úspěšně. Asi po hodince hraní dáváme lavičky k sobě a všichni se sesedáváme.

Začíná kolečko písní a skladeb, které kdo umí. Příjemný večer. Také se snažím. Ovšem, v rámci objektivity nutno říci, všichni, kdo zahrají na kytaru, jsou lepší než já. Můj zpěv kvůli právě probíhajícímu zánětu nosohltanu také nic moc, takže ještě že mám harmoniky a nikdo jiný ne. Několik písní taky zahraju (dlužno říci, že bez textů na papíře většinou ne celé), ovšem ve 3 hodiny ráno, zmožen únavou a výborným vínem, dávám poslední věc a odcházím za reptání ostatních na kutě.

Je ráno (jak banální věta). Ptáci řvou a venku se zadělává na další krásný den. Teď se budu do 14 hodin flákat a potom zahraju svůj čtvrthodinový program plus jeden přídavek. Vytahuju  hruškovicu a dáváme si na rozehřátí. Já jenom na dno, abych mohl ještě dneska řídit. Zajdeme do hospody na oběd a už je skoro 14 hodin.

Začínám Mouchou - jednoduchý kuplet bez foukačky. Myslím, že jsem trémou nezahrál jednu sloku. No co, bude to muset stačit. Další pořadí si pro jistotu nepamatuju, takže na přeskáčku.

Zafoukal větříček - hraju v relativní pohodě, kde má být smích, tam je (spokojenost). Jestli má ženo - chyb jako máku. To bych nečekal, tu píseň považuju za jednu z nejvydařenějších, nejčastěji ju hraju a teď tohle! Píseň Zase (myslím, že v poslední době textově nejpovedenější věc) vcelku bez chyb (spokojenost). J.M.Brabec na mě mává, ještě jeden přídavek. Dávám píseň lyrickou Ten pán ? to zase bude. V poslední době se tam vždycky zamotám. Ale zase tak hrozný to nebylo - jakš - takš.

Je mi jasné, že letošní účinkování na Zahradě pro mě končí.Prohodím pár slov s Jirkou Mížou a Cimburou z Folk&Country, loučím se a mažu do Kobeřic.

V autě je jako v sauně i když bylo ve stínu. Přes to zvládám cestu v pohodě. Už jsem v Kobeřicích a fotbalová mužstva se začínají houfovat. Zdravím Slávka Janouška. Dudáci v kiltech hrají a fotbaloví borci nastupujou.

Po zápase se dovídám, že první hraje skupina z Valmezu ? Docuku, ve které hraje i dcera Vlasty Redla Lucka. Ty vole, to je nářez. Skvěle sehrané a vysoce nasazené tempo, lidé jsou více než spokojení. Kytarista a zpěvák Jirka Buksa neustále opakuje, že zvuk je dobrý, ale topení je nutno zastavit - nechápu. Mám na vystoupení 20 minut. Roman Venclovský z Folk Teamu mi půjčuje stojánek na texty ? děkuju. Po takovým nářezu se cítím jako ořezávátko. Lezu na pódium a začínám chápat, proč se má zastavit topení. Slunko valí přímo na pódium a vytváří z něj rozpálenou troubu. Zvučím a z trémy a hicu si nechávám špatně nastavit odposlech od kytary, zpěv je výborný. Opět moje chyba. Věřím zvukaři, venku to jistě bude hrát dobře. Přesto je moje sebevědomí na nule. Co tu vůbec hledám? Hicem přestávám vidět, v očích mám pot, pálí mě a i ruce jsou slizké a lepí se. Nevzal jsem si nahoru ručník. Naštěstí má drzost vítězí a začínám.

Opět Moucha na rozezpívání. To by šlo. Lidé tleskají a smějou se, ještě že mám kraťasy bez poklopce, myslel bych si, že se smějou mně (i když, kdo ví). Jestli má ženo ? neskutečný, takových sekanců jsem tam snad ještě nikdy nenadělal. I když su mokrej jako hnůj, rty mám suché a harmonika nejde jako jindy. To by se bluesmani divili, jaké akordy hraju. Zafoukal větříček ? naštěstí vítězí text o Ráthovi a Mackovi. Píseň Ten Pán ? myslím, že dobrý. Skladba Zase ? také slušné, akorát mi přestal hrát jeden tón na harmonice (oslizlá slina to byla, co mi tohle způsobila). Vím, že na vopičky s přídavkem nebude čas a tak píseň Ztracenej čas nehledám hraju hned. Je to blues a až na pár chybiček to docela šlo. Potlesk, děkuju a splavený jak dřevo odcházím z pódia. Mám rozporuplné pocity, ale Roman Venclovský mě plácá po zádech a říká, že su dobrej (možná ze soucitu). Všechno napětí ze mě padá a konečně se můžu nalejt. Obcházím kdekoho s hruškovou kořkou. Nabízím i Vlastovi -  nechce.

Folk Team hraje zkušeně - velmi pěkné. Další postřehy z festivalu Na famotě UEFA už mám jen útržkovité. Takže Radim Zenkl ? Lucka Redlová, perfektní. O Vlastovi Redlovi snad nemusím psát, muzikant jaxviňa. Olda Veselý ? legenda českého i moravského rocku doprovázený Euro bandem, ze starých věcí mi chyběl Černý racek, jinak samozřejmě výborné. Bokomara samotná i s Naďou Urbánkovou prostě profíci. Dudák (jméno si nepamatuju) učil dobrovolníky skotské tance. Na závěr hrál opět Vlasta, vervou sobě vlastní strhal strunu a na Sbohem galánečko jako závěr si pozval všechny, kdo hráli a zpívali. Já tam byl taky. Akorát trochu lituju zvukaře, protože se snažil zachránit kabeláž a mikrofony od bicích, jak mu v tom chumlu na podiu po nich lidi šlapali. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Jestli jo, tak pardon. Vlasta mně nabízí spánek u něj doma. Protože nevím, kde to je, domlouvám si nocleh ve vsi Vážany. Postupně jsem se propíjel do střízliva, dávám si výborný vepřový steik. Večer končí a začala noc. Nechali jsme se odvézt s kamarády do nedalekých Vážan, kde jsme spali. Ještě ráno jsme se ujišťovali, jaký to byl super zážitek a jestli nás čert neodnese, příští rok si to zopakujeme.