K plnému využití všech možností harmoniky v hraní tónin, včetně těch nejsložitějších, nám však většinou brání přirozený respekt z jejich přílišné obtížnosti a komplikovanosti.
Cílem tohoto článku je podívat se z praktického hlediska na možnosti, které nám chromatická harmonika v tomto směru poskytuje a odstranit některé zbytečné předsudky a obavy.
Úvodem dva důležité pojmy :
Stupnice - řada tónů většinou v rozmezí jedné oktávy uspořádaná podle určitých pravidel.
Tónina - příslušnost tónového materiálu hudební skladby k určité stupnici. Mluvíme tedy o skladbě nikoliv ve stupnici A dur, ale v tónině A dur – to znamená, že jsou v ní použity ponejvíce tóny z dané stupnice. Oba pojmy jsou pro naše účely v tomto případě navzájem volně zaměnitelné.
U chromatické harmoniky je ke komplexnímu využití jejích možností potřebné naučit se hrát pokud možno ve většině nebo nejlépe ve všech tóninách, což je však velmi obtížné.
Pokusím se o praktický návod, jak se s tímto problémem úspěšně vypořádat, mimojiné i díky některým velmi užitečným trikům, které nám usnadní hraní některých zdánlivě obtížných stupnic.
Je jasné, že chromatickou harmoniku můžeme používat v rozsahu i jen několika málo nejpoužívanějších tónin – to znamená u C harmoniky tóniny C, G , F dur. V tomto případě pravděpodobně žádný velký problém nenastane, naučíme se všechny potřebné tóny u těchto tří základních stupnic, ve kterých se naučíme hrát všechny skladby. S takovou výbavou si můžeme na běžné hraní i vystačit, zvláště netoužíme-li po hraní ve složitějších tóninách. I toto je samozřejmě cesta a možný způsob.
Naší snahou je však pokud možno zvládnout a používat všechny dostupné tóniny, vystačit si přitom s jednou harmonikou a odstranit nutné transponování skladeb do jednodušších tónin a střídání různě laděných harmonik. Ne vždy totiž takovou možnost máme, a pokud chceme hrát např. s originální nahrávkou, musíme se tyto tóniny naučit používat nebo se v nich alespoň trochu orientovat a pohybovat. Občas si například pustíme rádio nebo oblíbené cédéčko, chceme se s harmonikou přidat a zahrát si, ale rychle zjistíme, že ono to není pořád jen v C dur nebo G dur. Nezbývá proto než se smířit s tím, že v hudbě se vyskytují všechny možné tóniny. Je až k nevíře, kolik písniček a skladeb je v originálním znění např.v Cis, Fis nebo As dur apod.
Ty výše zmíněné jedno- či několika-křížkové či béčkové tóniny jsou na hraní ještě poměrně snadné, ale co s těmi mnoho-křížkovými nebo mnoho-béčkovými?
Probereme si nyní všechny stupnice především z praktického hlediska, systematicky jednu po druhé. Pro zjednodušení proberu pouze durové stupnice, které jsou pro samotné hraní v jednotlivých tóninách naprostým základem.
Každý křížek nebo béčko představuje použití / zmáčknutí / registru.
Stisknutím registru /R/ vždy ZVYŠUJEME všechny foukané nebo tahané tóny o jeden půltón. To znamená, že každý půltón musíme zahrát tak, že registrem zvyšujeme sousední nižší celý tón. Zahrajeme tedy tón Cis : jako C s registrem, Es : D s registrem, Fis : F s registrem,
As: G s registrem, B: A s registrem.
Registr ovládáme /mačkáme/ ukazováčkem pravé ruky.
Budu uvádět pro větší přehlednost vždy pouze spodní oktávu od každé stupnice a hraní jednotlivých tónů C, F , Cis pouze jedním možným způsobem / u těchto tónů je několik způsobů hraní, které využijeme při hraní vázaných tónů,ozdob, trylků apod./.
Možné způsoby hraní těchto tónů ve spodní oktávě/ platí obdobně ve všech oktávách/:
C: 4, 5 , -4R
F : -2, 2R
Cis : 4R, 5R
Zbývající další oktávy si snadno odvodíme podle uvedené základní oktávy. To je výhoda chromatické harmoniky, že jednotlivé stupnice se hrají ve všech oktávách stejně, jsou pouze posunuté směrem nahoru / o jednu nebo dvě oktávy /.
Celkový počet durových tónin /stupnic/ je 15, přičemž ale některé dvojice představují identickou stupnici, vycházející ve skutečnosti od stejného tónu/ Des=Cis, Ges=Fis, Ces=H /, čili de facto pro vlastní hraní je všech stupnic „jen“ 12 / viz níže/.
Liší se navzájem počtem snížených nebo zvýšených tónů v základní stupnicové řadě / 0 - 7 křížků nebo béček/.
Dělí se na křížkové / s příponou -is/ a béčkové / s přípona –es, s výjimkou Hes =B /.
Zde je přehledná tabulka všech 15 tónin s jejich tóny a předznamenáními :
|
Cis dur
|
cis dis eis fis gis ais his cis
|
7#
|
|
Fis dur
|
fis gis ais h cis dis eis fis
|
6#
|
|
H dur
|
h cis dis e fis gis ais h
|
5#
|
|
E dur
|
e fis gis a h cis dis e
|
4#
|
|
A dur
|
a h cis d e fis gis a
|
3#
|
|
D dur
|
d e fis g a h cis d
|
2#
|
|
G dur
|
g a h c d e fis g
|
1#
|
|
C dur
|
c d e f g a h c
|
žádné
|
|
F dur
|
f g a b c d e f
|
1b
|
|
B dur
|
b c d es f g a b
|
2b
|
|
Es dur
|
es f g as b c d es
|
3b
|
|
As dur
|
as b c des es f g as
|
4b
|
|
Des dur
|
des es f ges as b c des
|
5b
|
|
Ges dur
|
ges as b ces des es f ges
|
6b
|
|
Ces dur
|
ces des es fes ges as b ces
|
7b
|
My budeme potřebovat pro praxi těchto dvanáct durových stupnic:
C, G, D, A, E, H, Fis, Cis, As, Es, B, F .
Budeme postupovat zcela systematicky, bude to spíše zábava než nějaká nezáživná dřina. Vezměte si do rukou vaši chromatiku a můžete si hned každou stupnici přehrát nahoru i dolů v rozsahu jedné oktávy, samostatně si pak dle libosti přidejte i další oktávy.
Číslice udává příslušnou dírku, znaménko mínus –tahaný tón, bez znaménka foukaný tón, R- použití-stisknutí registru.
1. C dur – nejlehčí stupnice, bez křížků a béček, tedy žádný problém.
C dur se hraje tedy zcela jednoduše :
1 -1 2 -2 3 -3 -4 4 atd.
C D E F G A H C
2.Cis dur / 7 křížků / – jestliže umíme již zahrát stupnici C dur, použijeme užitečnou fintu - zmáčkneme jednoduše registr a hrajeme jakoby C dur, tímto způsobem máme bez problému znějící Cis dur! Tomu se říká zabít dvě mouchy jednou ranou !
Cis dur tedy snadno a bez problému :
1R -1R 2R -2R 3R -3R -4R 4R atd.
Cis Dis Eis Fis Gis Ais His Cis
Zde nemusíme vůbec přemýšlet nad názvy jednotlivých tónů, neřku-li si je dokonce pamatovat. Naučíme se jednu stupnici C dur a umíme tím pádem hned dvě. Rázem se může tónina Cis dur stát naší oblíbenou a proto i jednou z nejpoužívanějších .
3. G dur – je snadná, má pouze jeden křížek na sedmém stupni /fis/ a od tónu G se hraje takto:
3 -3 -4 4 -5 6 -6R 7 atd.
G A H C D E Fis G
4.D dur – jen o něco těžší, jeden křížek navíc, čili dva křížky /fis,cis/ a od tónu D se hraje
takto :
-1 2 -2R 3 -3 -4 5R -5 atd.
D E Fis G A H Cis D
5.A dur – přidáme zase jeden křížek , tedy dohromady 3 křížky/ cis, fis, gis/ a od tónu A hrajeme tedy :
-3 -4 5R -5 6 -6R 7R -8 atd.
A H Cis D E Fis Gis A
6.E dur – 4 křížky / fis, gis, cis, dis/ : ta je už těžší, ale také se dá zahrát, 4 křížky jsou ještě zapamatovatelné, začínáme tedy od tónu E :
2 -2R 3R -3 -4 4R -5R 6 atd.
E Fis Gis A H Cis Dis E
Tím máme splněny základní, ty jednodušší křížkové stupnice, dohromady je to už plných 6 stupnic, jsme v polovině cesty.
Nyní obrátíme pozornost na béčkové tóniny. Začneme tou nejjednodušší - F dur.
7. F dur – pouze jedno béčko/b-hes/, nejlehčí béčková stupnice, poměrně snadná záležitost, hned můžeme hrát, od tónu F :
-2 3 -3 -3R 4 -5 6 -6 atd.
F G A B C D E F
8.B dur- má 2 béčka / b, es/, takže také ne příliš obtížná, do tónu B se tedy hraje
následovně:
-3R 4 -5 -5R -6 7 -7 -7R atd.
B C D Es F G A B
Musíme nyní ještě zvládnout ze zaťatými zuby další béčkovou tóninu Es dur, z béčkových bude poslední.
9.Es dur : má 3 béčka / es, as, b/, poměrně nepříjemná tónina, ale zahrát se dá,
takže od tónu Es/Dis/ :
-1R -2 3 3R -3R 4 -5 -5R atd.
Es F G As B C D Es
Máme tedy úspěšně za sebou nejpoužívanějších 9 stupnic, tedy dvě třetiny z celkového počtu. Uff! Nebylo to tak hrozné, ne? Co nám ještě zbývá?
Krkolomnou Cis dur máme již zvládnutou s registrem při C dur. Zbývají nám poslední zdánlivě 3 nejtěžší oříšky :
Fis dur, As dur, H dur. Příliš mnoho křížků i béček, hrůza, co s tím?
Naštěstí je tu jedna výtečná finta použitelná u chromatické harmoniky díky registru.
10.Fis dur : 6 křížků, úplná zběsilost , kdo si to má pamatovat a ještě k tomu hrát ?
Naštěstí je tu finta číslo 1 – hrajeme jakoby F dur, ale s trvale stisknutým registrem, tam, kde by bylo pak ve stupnici F dur béčko / 4.tón/, registr pustíme a je to!
Tak tedy od tónu Fis :
-2R 3R -3R -4 5R -5R 6R -6R atd.
Fis Gis Ais H Cis Dis Eis Fis
11. As/Gis/ dur : nepříjemná 4 béčka, ale naštěstí funguje finta číslo 2 - hrajeme podobně jakoby G dur, ale s trvale stisknutým registrem s výjimkou 7. tónu, který je foukaný bez registru.
Tak tedy od tónu As/Gis/ :
3R -3R -4R 4R -5R 6R 7 7R atd.
As B C Des Es F G As
12. Poslední H dur, pokud chceme mít všech dvanáct stupnic, musíme se ji zkrátka nadřít nazpaměť. Ostatně nic se nestane, pokud ji vynecháme, přestože občas se i v populární hudbě sem tam vyskytne, ale její četnost je skutečně relativně malá. Avšak buďme důslední, když už všechny, tak všechny ! Pro snadnější zapamatování jejího hraní nám stačí vědět, že
se hraje celá s registrem kromě základního tónu H a tónu – tj. E na 6.dírce. Tím pádem si nemusíme pamatovat názvy těch zvýšených tónů.
H dur má 5 křížků / Cis, Dis, Fis, Gis, Ais /, celá se hraje následovně:
Od tónu H :
H Cis Dis E Fis Gis Ais H atd.
-4 4R -5R 6 -6R 7R -7R -8
A máme teoreticky i prakticky zvládnuté všechny hratelné durové stupnice a tóniny.
Zpočátku nejde ani tak o to se je všechny tímto způsobem nadřít, ale důležitější je pochopit
princip a zapamatovat si, kolik která má křížků nebo béček nebo případně jak ty zdánlivě nejtěžší zahrát s těmi výše uvedenými fintami. Ostatní je už věcí pravidelného cvičení a praxe.
Pro celkové shrnutí ještě několik užitečných rad:
- C dur tónina je jasná, jednoduchá, od ní s registrem odvozená Cis dur.
- křížkové tóniny jsou potřeba celkem 4 : G, D, A, E dur – nutná znalost počtu a umístění křížků / fis, gis, cis, dis /
- béčkové tóniny jsou potřeba 3 : F, B, Es dur – nutná znalost počtu a
umístění béček / b, es, as /
- zbytek je s pomůckou – As/Gis/ přibližně jako G s registrem použitém v obráceném gardu , Fis jako F s registrem použitém v obráceném gardu
- H dur – třešinka na dortu, nutno naučit, celá se hraje s registrem s výjimkou základního tónu H a 4.tónu /E/, které hrajeme bez registru
Kdo používá pro vnitřní představu klasickou černobílou klaviaturu, ještě jedno shrnutí:
Tóniny od bílých kláves - C, D, E, F, G, A – od nich odvozené tóniny hrajeme podle podle výše uvedených pokynů.
Tóniny od černých kláves – od spodu : Cis / jako C s registrem/, Es /3 béčka/, Fis / jako F s registrem/, As /jako G s registrem/, B / 2 béčka /.
Poslední „bílé H „- nutno naučit a zapamatovat – H a 4.tón bez R, jinak celá s R.
Způsoby nácviku a tréninku:
----------------------------------
Uvedené znalosti využijeme hlavně při hře skladeb a písniček zpaměti, při improvizaci apod.
Kdo chce hrát na chromatiku pouze z not, což je rovněž zcela legitimní a možný přístup ke hraní na chromatiku, může s klidným svědomím na celý článek zapomenout.
Nejdříve je potřeba zvládnout přehrání každé tóniny od základního tónu nahoru a zpět, pokud možno v celém rozsahu harmoniky. Při samotném nácviku a přehrávání stupnic nahoru a dolů je velmi důležité hrát zpočátku každou stupnici velmi pomalu a kontrolovat ušima a zejména v hlavě všechny jednotlivé tóny, které právě hrajeme.
Je rovněž velmi užitečné se v každé stupnici pro lepší orientaci v ní naučit hrát rozložený durový akord / toniku- tercii-kvintu-oktávu/. Např. u stupnice C dur to znamená rozložený akord C-E-G-C. Poté můžeme přistoupit k nácviku skladeb, písniček a vlastních improvizací v jednotlivých tóninách.
Mně se nejvíce osvědčuje postup, že si zvolím nějakou písničku, třeba lidovku /zpočátku nejlépe jednoduchou a pomalou / a zkouším si ji postupně zahrát ve všech tóninách. Začínám nejjednodušší C dur, vzápětí přidám hned Cis dur s registrem, následují křížkové G, D, A, E dur, pak béčkové F, B, Es dur, nakonec Fis, Gis a H dur.
Teprve při tom zjistíte, jak je krásné hrát na jeden nástroj v libovolné tónině a oceníte úžasné vlastnosti a možnosti chromatické harmoniky. Před začátkem hraní si musíme u každé písně předem uvědomit, od kterého stupně v dané stupnici vlastně začíná, abychom mohli určit, kterým tónem začít. Někomu bude stačit k tomu určení „přehrát“ si to v hlavě, jiný musí ten tón najít přehráním třeba C dur stupnice, až najde ten správný výchozí tón –začátek písně.
Nejčastěji začínají písně a skladby na 1., 3. nebo 5.stupni stupnice/ čili na tónice-též primě, tercii nebo kvintě/. Jako pomocnou píseň na přezpívání použijeme např.Ovčáci čtveráci, jejíž začátek obsahuje hned všechny tyto tři stupně za sebou. Pro mollové tóniny to platí obdobně.
Potom už následuje jen vlastní převedení skladby nebo písničky do konkrétní tóniny /stupnice/.
Např. Ovčáci, čtveráci – začínají na 1.tónu stupnice/tónika/, takže začneme základním tónem
/ v C dur to bude tón C, v D dur tón D, ve Fis dur tón Fis/. Píseň Skákal pes začíná např.5.tónem /kvinta/, v C dur tedy musíme začít tónem G, v D dur tónem A, ve Fis dur tónem Cis. Píseň Maličká su začíná od třetího tónu / tercie/, čili v C dur začneme od E, v D dur od Fis, ve Fis dur od Ais/=B/. Mollová píseň Dobrú noc má milá začíná na 5.tónu mollové stupnice/ viz níže/, takže pro a moll tóninu musíme začít tónem E, pro e moll tónem H, pro d moll tónem A.
Další velmi efektivní metodou je přehrávat nejrůznější písničky a skladby stále v jedné tónině, v té, kterou se chceme naučit a zvládnout. Například celý den nebo týden či měsíc hrajeme všechno v G dur, následně D dur, A dur atd. a postupně přibíráme další křížkové a béčkové tóniny.
Při samotném hraní je důležitá určitá představivost a stálá kontrola toho, který tón právě hrajeme a kde se vlastně v dané stupnici nacházíme. V tom je vlastně celé tajemství, na němž je založená hra zpaměti, protože to, jakou dírku a jak fouknout a zda s registrem nebo bez něj, si nezapamatujeme. Těch kombinací je totiž příliš mnoho, velmi rychle bychom se v tom labyrintu možností ztratili. Zvláště v případě, že chceme hrát ve všech tóninách a plynule přecházet z jedné tóniny do druhé. Napřed musíme vědět, jaký tón máme zahrát, teprve poté
následuje úvaha, jak jej zahrát / na které dírce a jakým způsobem /.
Mně pomáhá při hraní na harmoniku či na flétnu představovat si tóny na klávesnici a to, zda potřebuji v daném místě skladby zahrát sekundu,tercii, kvartu, kvintu apod. Jen tak se lze totiž naučit používat hru ve variabilních tóninách a přecházet plynule a bez problémů z jedné tóniny do druhé.
Pro milovníky mollových stupnic, které nejsou náplní tohoto článku, jedna užitečná pomůcka – paralelní mollovou stupnici odvodíme jednoduše od základní durové stupnice tak, že si zahrajeme 6.tón durové stupnice, čili sextu od základního tónu a máme základní tón paralelní mollové stupnice. Nebo ještě jinak a rychleji – zahrajeme durovou stupnici pozpátku a v pořadí 3.tón nám udává paralelní mollovou stupnici. Takže k C dur - a moll, G dur - e moll,
D dur - h moll, A dur – fis moll, E dur - cis moll, H dur -as moll, Fis dur- es moll, Cis dur - b moll, F dur - d moll, B dur - g moll, Es dur- c moll, As dur - f moll.
Obráceným postupem zase snadno a rychle určíme z mollové tóniny její durový protějšek.
Doporučuji všem velmi pomalu a trpělivě pročíst tento článek, přehrát si v klidu jednotlivé tóniny a nakonec se pokusit srovnat si to všechno v hlavě, ověřit si logiku stavby stupnic a tónin, na jakém principu to celé vlastně funguje. Pochopit logiku stupnic a tónin a jednotlivých tónů v nich je mnohem efektivnější a potřebnější než zdlouhavé a nezáživné „biflování“ stupnic nazpaměť.
Celý článek včetně přehrání ukázek tónin by zkušeným z vás neměl zabrat více než jednu nebo dvě hodiny vašeho drahocenného času, ti ostatní si jej mohou rozvrhnout pro dlouhé zimní večery. Pevně věřím a doufám, že tato investice se vám bohatě vyplatí a v budoucnu několikanásobně vrátí. Budete se pak možná k celému článku a k přemýšlení o tóninách, stejně jako já, rádi vracet, protože vám usnadní, obohatí a rozšíří možnosti vašeho hraní na harmoniku. Nebudete již odkázáni na hraní v jedné či dvou tóninách, odpadne vám nutnost střídat a měnit různě laděné harmoniky. Na druhou stranu je však potřeba zdůraznit, že není nutné dělat z celé záležitosti zásadní problém a že někdy méně může znamenat více. Naučit se pořádně hrát v jedné nebo několika málo tóninách je často lepší volbou než hrát ve všech, ale ve všech stejně špatně. Zdokonalovat se ve hře na chromatiku je ostatně úkol na celý život.
Předpokládám, že celý článek přelouskají poctivě až do konce jen opravdoví nadšenci a pro věc zapálení hráči na chromatickou harmoniku, neboť především pro ně byl určen.
Budu rád, když mé pojednání pomůže těmto vyznat se trochu v tom složitém labyrintu tónin, křížků a béček a že bude znamenat povzbuzení a inspiraci k vlastnímu tvořivému a radostnému hraní.
Důležitá poznámka na závěr : článek je aplikovatelný pro nejběžnější typ chromatické harmoniky Hohner – 12 dírkové, v ladění C, u ostatních značek nebo harmonik jiného rozsahu a ladění může být rozložení tónů na harmonice odlišné.
Budu vděčný všem za připomínky, komentář, upozornění na chyby i za další event. diskuzi k celému článku.
Všem, kteří jste propadli kouzlu nástroje zvaného chromatická harmonika, přeji úspěšné vykročení do hudebního světa neomezených možností.
Petkon
Odkaz na diskusi k tomuto článku je TADY
