Dobráci od Kosti v Blues Rock Clubu

Adventní čas končícího roku mi až na pár výjimek nenabídnul kvalitní hudební odreagování. Proto jsem kvitoval s povděkem, když jsem se dozvěděl, že v Praze hraje jeden z členů naší asociace: Emil. "Jedinečná příležitost!", zajásal jsem, protože možnost slyšet Dobráky z Frýdku-Místku na vlastní uši se nenabízí každý den. A tak jsem rychle prokličkoval mezi dešťovými kapkami pátečního lednového večera a těsně před devátou hodinou vstoupil do známého vchodu pod blikajícím žlutozeleným neonem smíchovského Blues Rock klubu.

První, co asi muzikanta nutně napadne při pohledu na klenutý nízký strop sklepních prostor klubu je slovo "akustika". Ano, i když se majitelé klubu právě akustikou chlubí, musím říct, že právě akustika byl nejslabší článek celého večera. Troufnu si říct, že ani zvukařský mág s tou nejlepší technikou by nedokázal v tomto prostoru vykouzlit dobrý zvuk. Aparát zpočátku vazbil, což vedlo k tomu, že Emil hrál foukačku opatrně "na půl huby" a foukačka byla silně poddimenzovaná. Basa dokonce zpočátku nebyla slyšet vůbec. Obojí ale místní zvukař brzy napravil a nutno říct, že se velmi snažil a pracoval po celou dobu vystoupení kapely, takže ze svého aparátu vymáčknul naprosté maximum.

Pětice muzikantů vystoupila na velké pódium klubu (ve sklepě jsou totiž pódia dvě!) v devět hodin a připravila stojícímu publiku příjemný hudební zážitek. Vystoupení nebylo sice nejdelší, Dobráci totiž měli napůleno s další kapelou. Během jejich vystoupení však zazněla slušná porce písniček. I když na upoutávce Sklepu anoncovali "Bigbít z Frýdku-Místku", šlo o poměrně sevřený repertoár na pomezí blues typu syrových Kalandrovek ze života a rockově laděnějších věcí. Zatímco lídr a kytarista kapely Kosťa je bluesman každým coulem, bicmen Dušan Čečotka a klávesák Marek Prokop se projevili spíše v rockovějších věcech. Emilova foukačka hraná převážně na Green Bullet se mi jeví jako univerzální v obou žánrech a basák Lubomír Pavelčák exceloval snad ve všem. Příjemný byl fakt, že kapela zpívá česky, což v tomto žánru není vždy pravidlo. Přitom z projevu prýští radost z hraní a pohoda.

Kapela byla v dobrém rozpoložení i formě, jeli bez zbytečných pauz a živě komunikovali s publikem. Při pohledu na sedícího charismatického bluesmana Kosťu nešlo nevzpomenout na staré dobré ASPM. Na židli sedící bluesman s kytarou zaujme na první pohled. Pohyb formaci spolehlivě dodává po celou dobu vystoupení Emil, takže kapela nakonec nevyzní tolik staticky.

Od publika Dobráci sklidili zasloužené uznání a na závěr museli samozřejmě přidávat. Velmi lidsky zapůsobil právě přídavek, kdy si Kosťa v půlce písničky řekl o více světla na text, který četl nenápadně z listu a očividně si jej nepamatoval. Právě v tom vidím kouzlo živého představení a hodnotím to spíše kladně.

Dobráky je možné je označit nálepkou "příjemná kapela". Vystoupení vyznělo přesně v duchu jejich názvu - velmi dobře a určitě jsem na nich nebyl naposledy. Kapela by si jen zasloužila komornější prostředí s lepším zvukem.

Maxihaf

Dobráci od Kosti: (zdroj: kapelní web) Kapela z Frýdku-Místku hraje ve složení: kytarista, zpěvák a skladatel Jiří "Kosťa" Kostadinov, Dušan Čečotka - bicí, Lubomír Pavelčák - basa, Emil Ferenc - foukací harmoniky, Marek Prokop - klávesy. Kapela má na kontě CD "Nic hrozného se neděje" a hrají (jak sami píšou na svých stránkách) v klubech, hospodách a všude tam, kde chtějí poslouchat dobré blues.

Maxihaf