|
|
|
|
|
|
Za foukačkou do pravěku
(Seriál o historii foukací harmoniky "Putování za foukačkou")V prvním díle našeho pátrání po původu a osudech foukací harmoniky se Vás pokusím stručně provést po obdobích nejstarších civilizací z pohledu vývoje hudebních nástrojů. Zaměříme se na zajímavosti vzniku hudebních nástrojů jako takových a na jejich primitivní podoby a budeme sledovat jejich vývoj až do doby přímých předchůdců foukací harmoniky. |
Hudební nástroje jako takové doprovázejí lidstvo patrně od počátku jeho existence. Nejprve, v paleolitu (tj. do roku 35 tis. před Kristem) byla hudba projevem nikoliv uměleckým, ale spíše magickým. Zpěvem se lidé snažili ovlivnit temné kouzelné síly, přírodní úkazy, zabránit pohromám, zdar při lovu...V oblibě byly zejména různé primitivní rytmické nástroje - tlučky, chřestidla a škrabky, ale také třeba části vlastního těla. Z této doby máme bohužel velmi málo poznatků o hudebních nástrojích a hudbě samotné. Jediné, co nám předci zanechali jsou nejrůznější vyobrazení např. na stěnách v jeskyních či ojedinělé archeologické vykopávky.
Téměř současně však se začaly objevovat i první melodické nástroje - bzučák, mluvicí trubice, píšťalky a flétny. Jako materiálu bylo používáno nejrůznějších dutých dřevin, jako jsou různé druhy rákosu, bambusu, nebo také kosti. Zvuk zde tedy již vznikal rozechvíváním vzduchového sloupce pomocí foukání.
Repliky původních nástrojů jsou v oblibě též u řady folklórních dobových seskupení, např. severočeský soubor SOLIDEO hraje na tyto typy kostěných píšťal (viz následující obrázek):
Za pozornost stojí nálezy píšťal objevené u nás v Dolních Věstonicích. Jejich stáří je cca 30000 let, materiálem jsou většinou ramenní a loketní kosti sobů, divokých hus, potápky, labutě, orla, jedna je dokonce ze zubu lva (!). Typologicky jsou to většinou píšťaly podélné, dole otevřené či uzavřené kostní masou nebo pryskyřičnou hmotou. Některé jsou dokonce považovány za pravděpodobné příčné flétny, bez hmatových otvorů či s 1 až 2 hmatovými otvory (Absolon a Kašlik, 1936).
Velice zajímavým nálezem z nedávné doby je objev, který učinil paleontolog Slovinské akademie věd v Lublaně Dr. Ivan Turk poblíž tábora neandrtálců ve Slovinsku. Jedná se o cca 10 cm dlouhý fragment flétny z femuru mláděte jeskynního medvěda. Fragment má 2 úplné tónové otvory o průměru cca 7 mm, a pravděpodobně 2 další otvory v místech lomu na každé straně zlomku. V případě prokázání odhadovaného stáří, v rozmezí 43000 až 82000 let, by se jednalo o vůbec nejstarší pozůstatek hudebního nástroje. Z rozměrů fragmentu a zejména z poměru vzdáleností mezi 4 hmatovými otvory (až 1:2!) vyvozuje Bob Fink (Fink 1999) jako nejpravděpodobnější tónovou řadu předpokládané kompletní flétny sedmitónovou diatoniku ? dle jeho dedukce by kratší vzdálenost mezi otvory odpovídala půltónovému kroku, dvojnásobná vzdálenost pak celému tónu (Fink 1999)
S primitivními hudebními nástroji z této doby v téměř původní podobě se dodnes můžeme setkat např. v Austrálii.
S oblibou nástrojů docházelo k jejich postupnému šíření, zdokonalování. V mezolitu (?35000 až ?10000) se objevují navíc trubky, štěrbinové a blánové bubny a flétny (tato fáze je zachována zejména u Indiánů v Americe) a později v neolitu (?10000 až ?4000) navíc chordofony: hudební luk, harfy, citery, lamelofony. Instrumentář této fáze vykazuje především subsaharská Afrika a části Asie a Oceánie. (Matoušek, 2003)
Různé generátory rytmického hluku jsou pro svojí jednoduchost velice oblíbené. Vidět je můžeme ve svých primitivních formách zejména v pokročilejších hodinách hudební produkce a lze je nezřídka vystopovat i u členů naší Asociace...
Pro vznik foukací harmoniky je však důležitá doba následující, doba prvních civilizací. V té době byl totiž objeven princip vzniku zvuku rozechvíváním jazýčku sloupcem vzduchu. Tím spatřily světlo světa první jazýčkové nástroje ? přímí předchůdci foukací harmoniky. Zejména do starověké Číny se po nich vydáme pátrat v příštím díle seriálu.
Maxihaf
|
|
