JAM Nová ves pod Pleší
27.01.2012
POSTŘEHY A REPERTOÁR
Vzpomínání na foukání.
V pátek večer, 27.01.2012, se brdský jam nesl v pomalejším tempu, v barvě blues a ukrutné improvizace orámované 12-ti takty, podmalovanými jak doprovodem, tak sóly dokonce dvou basových foukacích harmonik, jen občas přerušované klasickými, rovněž pomalejšími kusy. Osman a Hip předvedli svoje basové foukací harmoniky. Kdo někdy viděl třeba na obrázku, jak vypadají autobusy Double-Decker, které jezdí v Londýně, tak už ví jak vypadá Osmanova basová harmonika. Atmosféra byla velice poklidná, skoro žádné vypalovačky, to abychom se moc nenamohli.
BDB - Blow Draw Band - se tentokrát sešel v následující sestavě:
Osman - kytara, dvoupatrová basová foukací harmonika, diatoniky.
Hraní bylo obzvláště povedené a všichni si to vysloveně užívali. Hlavně všechny dvě přítomné dámy, které nám nahrazovaly publikum, nestačily pět chválu na naše nadstandartní výkony.
Ale zdaleka ne na všechno jsem si vzpomněl. Jen na to, co se povedlo natolik, že se to líbilo i nám samotným interpretům. Prosím Tě, Františku, když tak doplň, na co si vzpomeneš Ty. Tak a tady je výše zmíněný seznam písniček, které ten večer zazněly a hlavně to, v čí hlavě se zrodil nápad, zrovna tuhle zahrát.
Tulák po hvězdách – John.
Nebij ženu v neděli – Old sweate!!
Ten déšť co je studený a cáká - má moc rád Old sweat.
V zátoce naší je celej den – Butch.
Tak už jsem ti ho tam teda fouk – Neznámý násilník.
Cesta má přede mnou i za mnou v dáli mizí – Old sweat.
Folsom děda Blues – Butch.
Já v poslední um-ca-ca, vodjíždím um-ca-ca. - Jó, to vymyslel Osman, to jsme si fakt zahráli srdcem.
Černej nebožtíku - Werich/Voskovec/Ježek se sice v hrobě obrátili, ale jen proto, že si nemohli zahrát s námi. Pamm-pa..damm-pa .damm-pa ..damm.
Ale v tom okamžení se ozvalo něco zcela neočekávaného co by mělo všem přítomným vyrazit dech. A vyrazit dech hráčům na foukací harmnoky by bylo obzvlášť trestuhodné. Už vůbec si nevzpomínám v čí hlavě se zrodil, pro foukačkáře odkojené dvanáctitaktovým rytmem, tak zákeřný nápad. Nenechali jsme se ale ničím zaskočit. Včas jsme odhalili zákeřnou kličku protivníka a bezchybně nastoupili do předhozeného 4/4 rytmu.
Padla facka na sále, a pak už žádnej nevyrušoval
Podivéééj smě miláčkúúú k srdci nepřirost .. no prostě síla :-))
Vlak jede krajinou, já jedu .. "za jinou"??? A hned nato:
jak doprovodem, tak sóly dokonce dvou basových foukacích harmonik, jen občas přerušované klasickými, rovněž pomalejšími kusy. Osman a Hip předvedli svoje basové foukací harmoniky. Kdo někdy viděl třeba na obrázku, jak vypadají autobusy Double-Decker, které jezdí v Londýně, tak už ví jak vypadá Osmanova basová harmonika. Atmosféra byla velice poklidná, skoro žádné vypalovačky, to abychom se moc nenamohli.
