Byla sobota ráno, začalo svítat a já jsem se pomalu začal probouzet zimou. Zjistil jsem, že ležím na dřevěné pryčně v bundě, pod sebou deku, co jsem v noci našel v autě. Nacházel jsem se v hospodě, kde se tu noc mohutně jammovalo. Posadil jsem se, protáhl si záda, a rozhlédnul jsem se kolem. Na zemi jsem spatřil asi čtyři obsazené spacáky. "Kde je můj spacák?", pomyslel jsem si. Po chvíli jsem si vzpomněl, že jsem v noci měl spát vedle ve spací místnosti ve spacáku vedle Slávky. Tu noc jsem tam byl, ale spacák, ani Slávku jsem neobjevil. Tak jsem se uklidnil tím, že jsem nechtěl rozsvítit, abych neprobudil ostatní spáče.
Postavil jsem se na nohy, našel rovnováhu, opatrně překročil dva ještě spící spacáky a vyšel ven s tím, že se projdu po okolí. Prvně jsem zamířil do kadibudky, kde jsem se vypustil a posléze omyl studenou vodou. Venku mě zarazily dvě motající se postavy. Vypadalo, že oba dva tančí po areálu s partnerkami v podobě prázdných lahví od špiritusu. Byli to Emil a Kandy. Když mě uviděli, během chvilky mě přesvědčili, že jsem zcela střízlivý a že budu řídit auto, které se v tu chvíli podobalo spíše pojízdnému výčepu. A jelikož výčep byl po noci zcela vypitý, bylo ho potřeba v Zábřehu doplnit.
Nasedl jsem do auta jako řidič, vedle mě Emil jako poradce a vzadu seděl Kandy na prázdné lahvi. Po nastartování jsem si všiml, že auto nemá spojku a řadící páka je pod volantem. Přemýšlel jsem, jestli jsem někdy řídil Trabanta. Emil pohnul pákou a hučel do mě, ať sešlápnu plyn. Po chvíli útrap jsem vycouval a rozjel se dopředu. Jel jsem opatrně, jelikož jsem se necítil příliš sebejistě. Dojeli jsme do Zábřehu a já jsem zaparkoval, ale špatně, protože jsme byli daleko od náměstí. Emil mě vyhodil na sedadlo spolujezdce a ukázal mě, jak se řídí. Točil volantem, hýbal pákou a mačkal plyn jako o život. Já jsem se držel za nějaké madlo, ale Kandy tam vzadu žádné neměl, tak po chvíli snažení si sednout na bednu to vzdal a v polosedě a pololeže lítal z jedné strany auta na druhou a něco volal. Marně. Motor 3,8l V6 ho překřičel.
Dojeli jsme na náměstí a udivených domorodců jsme se ptali, kde je otevřený obchod. Stáli jsme skoro před ním. Prošla kolem nás Káča z HAFU a raděj si nás nevšímala a šla dál. Myslím, že to byla ona. Po chvíli pokřikování po lidech, ať jdou s náma na sraz, jsme vešli do obchodu. Emil se rozhodl, že chce šampáňo. Když ho prodavačka viděla, tak oznámila, že šampáňo není. To Emil nechtěl slyšet a nechal si zavolat vedoucí. Ta přišla a úsměvem naslouchala Emilovi, který se rozhodl mluvit polsky, a to docela přesvědčivě. Ukázala nám, že šampáňo je vtipně umístěno v regálu s vínem a alkoholem, kolem kterého jsme předtím několikrát prošli. Emil polsky poděkoval a nabral plnou náruč lahví, Kandy vzal jen dvě. S Kandym jsme vyšli ven a strašně jsme se smáli Emilovu výstupu, který ještě v tu dobu stál u pokladny s lahvemi a povídal si s pokladní. Když Emil vyšel ven, naložil lahve do pojízdného výčepu a jednu si hned otevřel. S Kandym popíjeli venku před autem a nabízeli kolemjdoucím. Jeden pán dokonce přišel a dal si s nimi. Emilovo pozvání na HT musel ale odmítnout, jelikož šel do práce.
Po dopití jedné lahve šampáňa nasedla tříčlenná posádka do auta. Emil mi už do řízení moc nemluvil, protože se s Kandym věnoval další lahvi. Dle pokynů Emila jsem "stánek se šampáněm" zaparkoval v areálu co nejblíž ke stánku s jídlem. Šťastný, že všechno dobře dopadlo, jsem si dal k snídani kafe a šáteček. Jelikož mi nebylo stále moc dobře, odolal jsem stálým nabídkám bublinek od Emila a Kandyho, a pozoroval jsem dění v areálu. Pomalu se začali objevovat členové Hafteku. Někteří se podivovali, kde se vzalo v Pontiaku tolika bublinek. Pak jsem se celý den bavil historkami Emila, který každému říkal jiný příběh, dokonce v jednom figurovali policajti.
Tak tolik příspěvek od účastníka a řidiče skupiny "Rychlé špunty".
Toš zdar jaxviňa.
