Diskuze

	Rubrika:		Vybrané téma:
	CHROMATIKA		Škola hry na CHromatickou harm

-Zobrazit všechny rubriky diskuze (nejvyšší úroveň)
-Čtěte: pravidla diskuze!
-Čtěte: Vysvětlivky a statistika diskuze
-Nová témata budete moci přidávat až po přihlášení!

Autor	Příspěvky
oldpetan uživatel 57 příspěvků	Vloženo 12.12.2016 19:11:31 Diskuze ke Katčině škole je minimální nejspíše proto, že stránky Haafu už téměř nikdo nenavštěvuje. Soudím tak podle nepatrného množství příspěvků v úvodním Pokecu a nulových v Diskuzi. A pokud někdo web navštíví, tak nejspíš s chromatikou nemá moc zkušeností. Je to škoda. Ta škola by si zasluhovala daleko větší pozornost. Problém označování tónu c1 kanálkem 1 nebo 5 vůbec neřeším. Když jsem se na chromatiku začínal učit, hrál jsem také podle zpěvníčků. Tam je rozsah písní velmi často pod c1. Proto jsem vše hrál o oktávu výše a rozsah harmoniky daleko lépe využil. Káča svůj názor vysvětlila a doložila několika zahraničními školami. Ostatně zvuk kytary a kontrabasu je o oktávu nižší než jejich notace a nikdy mi to nevadilo. Kontrafagot a basklarinet je obdobou. Co mi, Káčo, na tvé škole vadí, je nepoužívání alternativního hraní tónů c a f. A to dokonce ani v úrovni Pokročilý. Vysvětlím příkladem. Klarinet, saxofon, příčná flétna a další dřeva mají u několika tónů i více pomocných hmatů. Některé slouží pro čistší ladění, ale hlavně pro snadnější hraní některých tónových spojů. Ve škole na nástroj se samozřejmě z počátku používají základní hmaty. Ale najednou se u některé noty objeví upozornění na náhradní hmat. Žák se jej naučí, je mu vysvětleno k čemu slouží a postupně jej začíná také používat. A právě takové postupné zapojování alternativních tónů c a f ho výuky na chromatiku bych pokládal za správné. Něco k barevnému označování not. Nevím, možná je to dobré pro úplného začátečníka. Ale že by žák v Pokročilé úrovni potřeboval barevné noty? Snad si každý brzy zapamatuje, jak hrát na čtyřech dírkách. Někde jsi, Káčo, uvedla, že díky barevnému značení not se jedna dívenka naučila hrát jednu obtížnější píseň. Ale to je jedna žačka a jedna píseň. Té jsi to mohla barevně nakreslit na notový papír. Ale co ostatní, kterým se, podle mého názoru, barevnými notami oddaluje schopnost hrát samostatně podle skutečných not. Vždyť je k tomu nic nenutí. Pěkný den přeje oldpetan. Opraveno 12.12.2016 20:03:02 Jít na začátek
Káča nováček 10 příspěvků	Vloženo 12.12.2016 11:01:40 Nejsem úplně nadšená, že tu Petkon veřejně šíří zavádějící informace, že hrát tón c1 na 5. kanálku, je nějaké hudební zvěrstvo, které hráče poškodí. Pro zájemce o hru, kteří chtějí mít v tomto tématu jasno, uvádím důkazy, že se zápis c1 = 5. kanálek v hudebních školách vyskytuje, a je to naprosto v pořádku: Mým vzorem pro nastavení tabulatury je především Phil Duncan. Je to výrazná osobnost s velkou zásluhou v oblasti výuky chromatické harmoniky: vystudoval Hudební výchovu na universitě v Kansas City, se zaměřením na: „methods for teaching beginning voice and instrumental techniques“. Na harmoniku hraje od 7 let, výuce harmoniky se věnuje velkou řadu let, vede workshopy a semináře, mimo jiné zastával funkce jako „Director of Choral Music Activities at Park University“ a vydal řadu příruček pro hru na chromatickou harmoniku. Každá z jeho příruček obsahuje tabulatury c1 = 5. kanálek. Věřím, že následovat takovouto osobnost, velmi dobře orientovanou v hudbě, hudebním vzdělávání a ve hře na chromatickou harmoniku, je zárukou správného přístupu. Tento zápis se vyskytuje i v příručkách jiných autorů, ať už tuzemských nebo zahraničních. New Yorská harmoniková škola dokonce využívá v jednom notovém zápisu obě varianty: https://nyharmonicaschool.com/ressources/free-harmonica-t abs/attachment/00001/#main Pro začátečníka je snazší, pohybovat se ve středu harmoniky. Jakmile hráč získá orientaci na nástroji, oprostí se od tabulatury, bude schopen hrát jen podle not a může libovolně přecházet mezi oktávami. Není důvod tento způsob zápisu odmítat. Opraveno 12.12.2016 12:27:56 Jít na začátek
Petkon superharp 1270 příspěvků	Vloženo 12.12.2016 10:30:55 Nemám problém s ukončením diskuze, protože jsi přesvědčena o tom, že tvá škola je perfektní a není třeba ji vylepšovat. Rozumné argumenty ignoruješ, mé výroky převracíš, řadu z nich vytrháváš z kontextu. Na logické připomínky odpovídáš podrážděně citací něčeho úplně jiného. Naštěstí naše debata mnoho lidí nezajímá. Z těch několika málo, kteří tuto diskuzi možná čtou, si asi závěr učiní každý sám. Místo, abys byla ráda a vděčná, že ti vůbec někdo opraví řadu nepřesností a chyb a má zájem o rozumnou komunikaci, tak se zbytečně rozčiluješ. Jak si tedy přeješ, už nebudu tvé dílo nijak komentovat. Pokud jsi od začátku ke své prezentaci přistupovala takto sebevědomě a nekriticky, tak se ani nedivím, že výsledná podoba (myslím tím praktickou stránku věci, nikoliv souhrn informací posbíraných z internetu) je taková, jaká je. Zřejmě se ve tvém okolí nenašel nikdo, kdo by ti přispěl cennou radou či připomínkou, nebo jsi o to pravděpodobně ani nestála. Závěrem moje poslední rada, oprav si ve své prezentaci v úvodu mě na mně ( „ mě samotné trvalo dlouhých 23 let …“). Je to 3. pád, v němž se, jak známo, píše mně. Děti by to asi přehlídly, vzdělanější dospělí možná ne. Přeji hodně úspěchů. Opraveno 12.12.2016 10:31:13 Jít na začátek
Káča nováček 10 příspěvků	Vloženo 12.12.2016 09:03:16 Nepsal jsi, že moje škola hry je jen pro děti? To mě opravdu překvapuje, protože já četla POZORNĚ (cituji tě): „Tato škola by neměla být určena jen a jen pro malé děti, ale měl by se podle ní SPRÁVNĚ učit i dospělý…“; „…neočekávám, že mé poznámky budou studovat malé děti nebo jejich rodiče.“; „Zřejmě jsem ani já ani oldpetan nepochopili, že tato škola je určena pro dětičky předškolního věku.“; „…nech to tak, jak to je. Pro děti je to v pohodě.“ Nevím, co jsi to za chromatikáře, když odvozuješ výuku hry na chromatiku od výuky hry na diatoniku. Vždyť je to něco úplně jiného! Na chromatice se člověk musí vypořádat s daleko více tóny a pracovat s registrem. Učit se hrát na chromatiku podle not / tabulatury je prostě nutnost (viz. léta praxe v Německu a západních zemích). Není to JEN ULEHČENÍ standardní výuky bez not/tabulatur, jak naznačuješ. Bylo by zajímavé vidět, jak tenhle názor obhajuješ před zahraničním lektorem chromatiky. :) Cituji PETKON: „Také si dokážu představit hráče, který si vezme chromatiku a prostě se naučí podle sluchu hrát i bez not či tabulatur.“ Že jich je, co?! Těch co to dokázali touto cestou… Důkazem je stav, který vidíme: V ČR materiály k výuce chybí = nikdo tu na chromatiku nehraje (na úrovni). V zahraničí (Německo, Francie, USA, Japonsko, Čína…) se učí podle tabulatur přidaných k notám = je tam řada významných světových hráčů. Na jednu stranu tvrdíš, že není potřeba učit se podle not, protože to je přeci tak jednoduché a v dalším odstavci mě poučuješ, že neexistuje hudební nástroj, na který se dá snadno a rychle naučit (+ že chromatika mezi takové nástroje nepatří). To je fakt demagogie. Hele, borče, když tě tolik trápí, že moje škola hry není podle tvých představ, proč neinvestuješ tu ohromnou energii k vytvoření svojí školy hry. Ukaž lidstvu, jak to má být správně. Víc verzí, víc šancí, že chromatika někoho osloví. Končím diskusi, nemá to žádný přínos. Jít na začátek
Petkon superharp 1270 příspěvků	Vloženo 11.12.2016 22:18:51 No právě. Tato škola není jen pro děti, však já jsem to také napsal jinak, jestli jsi pozorně četla. Bohužel se ale svou koncepcí tváří jako pro děti – barevná čísla, barevné noty, kolečka, nepřesná notace atd. Ale jistě předpokládáš, že se budou podle ní chtít učit také dospělí a třeba i diatonikáři. Právě proto o tom vedu diskuzi. Děti z toho nemají rozum, co se jim předkládá, dospělí by mít měli. K tomu učení bez not. Většina diatonikářů se na foukačku naučila bez znalosti not, mnozí vynikající hráči nejen u nás dosud nemají o notách ani páru. Tvrdím, že stejně tak se lze jednoduché písničky i na chromatiku naučit bez not, dokonce i bez tabulatur. Když to dokázali diatonikáři, nevím, proč by to nedokázali i chromatikáři. Pokud k tomu budou mít k dispozici tabulatury, budou to mít pochopitelně snadnější. Pro diatonikáře, o nichž je všeobecně známo, že noty neradi, jsem proto napsal spoustu tabulatur, z nichž se mohou učit. Důležité je, že to jsou tabulatury bez not. V tom je jejich pravý smysl. Hráč nemusí mít noty, jestliže písničku zná, případně si ji může poslechnout z nějaké nahrávky. A z tabulatury se ji učí, aniž by musel znát noty. U chromatiky může být takový začátek zcela identický, ale také si dokážu představit hráče, který si vezme chromatiku a prostě se naučí podle sluchu hrát i bez not či tabulatur. Takže nesouhlasím s tím, že by existence tabulatur musela být nutnou podmínkou naučit se základům hry. Nesouhlasím už vůbec s tvým výrokem: „Má škola je určena lidem, kteří hledají hudební nástroj, na který by se snadno a rychle naučili hrát a mohli si zahrát své oblíbené melodie, aniž by měli předchozí zkušenosti s hrou na nějaký nástroj nebo znali hudební teorii“. Neznám žádný hudební nástroj, na který se dá snadno a rychle naučit, ty ano? Možná snadno a rychle, ale blbě. Chromatika mezi takové nástroje rozhodně nepatří, což je vidět už jen z toho, jak málo lidí u nás na ni hraje nebo ještě lépe řečeno dobře hraje. Další sporný výrok : „Uspořádanost, zjednodušení a polopatičnost – to je to, co podle mého názoru chybí“. Podle mého názoru právě to je u chromatiky ke škodě věci. Podle mého chybí úplně jiné charakteristiky: přesnost a správnost. Zjednodušení a polopatičnost je u jakéhokoliv nástroje cesta do nikam, to už tady bylo - viz ony nepodarky (školy) z minulosti. Aby bylo jasno, já žádnou svou koncepci na chromatiku ani tabulatury neprosazuji. Co jsem pro chromatiku učinil, bylo jen několik málo tabulatur zde na stránkách. Já jen komentuji a říkám svůj názor na to, co považuji za důležité s ohledem na tuto metodiku. Zastávám pouze názor, že to, jak jsou tabulatury vzhledem k notám napsané, je nesprávné a do budoucna pro hráče škodlivé, protože si na to zvykne. Ostatně tímto způsobem jsi se sama dostala trochu do pasti, neboť se hráč vlastně ani v pokročilejším stadiu k těm obtížnějším spodním tónům ani nedostane, protože v těch skladbách prostě nejsou. Když také vidím, v kolika skladbách se hráč dominantně pohybuje na 9., 10., 11. dírce, nechtěl bych být jeho posluchačem. Víc už k tomuto bodu nemám co dodat, snad jen poslední věc. Mělo by platit důležité pravidlo : metodika, tedy učení se jednotlivých tónů, by měla být v souladu s odpovídajícím správným notovým zápisem. Transponování a jiné prostředky by měly vycházet teprve ze správného návyku hraní odpovídajících not. Jinými slovy, metodika by se měla utvořit tak, aby hned od počátku byly hrány takové tóny, jaké jsou uvedené v notovém zápisu. Jinak je z toho paskvil, jenž pouze potvrzuje má slova a zkušenost ze škol, které jsme dosud měli k dispozici. Jít na začátek
Káča nováček 10 příspěvků	Vloženo 11.12.2016 16:14:56 Má škola hry není určena JEN pro děti. Nevím, jak jsi k tomuto závěru došel. Také není primárně určena diatonikářům. Abychom si to ujasnili: Má škola je určena lidem, kteří hledají hudební nástroj, na který by se snadno a rychle naučili hrát a mohli si zahrát své oblíbené melodie, aniž by měli předchozí zkušenosti s hrou na nějaký nástroj nebo znali hudební teorii. (Nejde ani o přípravku vrcholových hráčů.) Tvůj názor, že se podle mé školy hry mají „SPRÁVNĚ“ učit dospělí, kteří mají zkušenosti s diatonikou, opravdu nesdílím. Ale pojďme tedy diskutovat k bodu 1) „Není nutné přebírat zjevně nesprávné příklady z různých pramenů.“ Pokud se druhý způsob značení opakovaně v různých pramenech vyskytuje, patrně to má nějaký pádný důvod. Snižovat schopnosti vrstevníků Lubomíra Plevy, a tvrdit, že v té době neměli harmonikáři povědomí o hře na harmoniku, je opravdu smělé… Až mě z toho troufalství mrazí. Ano, je nezpochybnitelné, že tón c1 zní u 12-dírkové chromatiky na 1.dírce. Tvůj argument, že: „dospělému hráči, který má již nějaké zkušenosti s diatonikou, nebudou ani u chromatiky spodní tóny činit příliš problémy, pakliže je zvládá u diatoniky“, je irelevantní. Lidem, kteří nemají s harmonikou žádné zkušenosti (a těm je metodika určena), by tyto tóny dělaly problémy. Cituji PETKON: „Hráč může každou písničku zkoušet současně i v druhé, případně třetí oktávě, aniž by k tomu potřeboval noty, protože písničky většinou dobře zná a k jejich naučení ani noty nepotřebuje.“ Nesouhlasím. Začátečníci (a to nejen děti), nemající zkušenosti s harmonikou, se potýkají s problémem správný tón na chromatice najít. Potřebují k tomu nápovědu ve formě not, ideálně tabulatury. To, že někdo zná písničku, rozhodně neznamená, že jí bude schopen na harmonice zahrát. Přecházení mezi oktávami je snadné, ale pro pokročilejšího hráče. Ano, písničky s tóny pod c1, je nejlepší transponovat o oktávu. V tom se shodneme. (Řešení: muset koupit 16-ti dírkovou chromatiku nebo písně s nízkými tóny nehrát, nemá cenu komentovat.) A protože přepisovat písně o oktávu, jen proto, aby c1 se rovnal 1. dírce, je opravdu pracné, jsme zpátky u zvážení řešení posunout zápis tabulatury. Nechci znovu přepisovat všechny důvody, které pro tento typ zápisu mám. Jsou v dřívějším příspěvku. Absolutně souhlasím s tvým výrokem: „nedostatků a uvedených špatných postupů je tolik, že se vlastně ani nedivím, že u nás nejsou žádní pořádní chromatikáři“. Přesně! Nikdo se totiž v těch složitých hudebních teoriích a kusých informacích, neuspořádaně se povalujících po internetu, neorientuje. Uspořádanost, zjednodušení a polopatičnost – to je to, co podle mého názoru chybí. Prosazuješ svojí metodiku a své tabulatury, o kterých jsi přesvědčen, že jsou správnou cestou. Já jsem vytvořila odlišnou metodiku a odlišné tabulatury, o kterých jsem taktéž přesvědčena, že jsou tou správnou cestou. Oba se snažíme o totéž, jen jiným přístupem a jinou formou. Nemá cenu jeden druhého přesvědčovat, která cesta je správná. Potlač prosím svojí „potřebu vést konstruktivní diskusi“. Pojďme to nechat na lidech a na budoucnosti. Opraveno 11.12.2016 16:27:55 Jít na začátek
Petkon superharp 1270 příspěvků	Vloženo 10.12.2016 11:33:28 Přidávám další podněty určené pro DOSPĚLÉ hráče. Tato škola by neměla být určena je a jen pro malé děti, ale měl by se podle ní SPRÁVNĚ učit i dospělý, případně hráč mající zkušenosti s diatonikou. Proto také neočekávám, že mé poznámky budou studovat malé děti nebo jejich rodiče. Proto pokračuji v debatě nad jednotlivými body svých připomínek, s tím, že v ní zohledňuji to, že se hráč chce hned od počátku učit tak, jak to tento nástroj vyžaduje a jak se to v budoucnu promítne do jeho vlastního hraní. Cítím potřebu vést konstruktivní diskuzi, z níž by vyplynuly správné závěry, protože těch nedostatků a uvedených špatných postupů je tolik, že se vlastně ani nedivím, že u nás nejsou žádní pořádní chromatikáři. Některé omyly a nepřesnosti uvedené níže byly uznány, nad dalšími pokračujeme v diskuzi. Vracím se tedy k připomínce číslo 1. Ad 1/ Káča uvádí různé způsoby označení v jednotlivých školách, na které dírce se ten který tón má hrát a jak je to s oktávovým posunem. Jsem přesvědčen o tom, že obecně není nutné přebírat zjevně nesprávné příklady z různých pramenů (viz např. špatně uvedený rozsah harmoniky bez tónu d4) a z těchto si pak dělat nějaký racionální závěr. Citovat školu hry ze 40.let minulého století, kdy bylo u nás povědomí o hře na harmoniku v plenkách, je jako vysvětlovat dnešním dětem význam a smysl posuvného pravítka. Autoři těchto „učebnic“ , pokud vůbec sami byli zkušenými chromatikáři (podle uvedených postupů to mnohdy tak nevypadá), zpravidla spoléhali na to, že o harmonice nikdo nic moc neví, tak psali bláboly. V současné době to není o mnoho lepší, přiznávám však, že neznám školy, podle nichž se učí např. v Japonsku, Číně atd. Nechme proto školy stranou a zapojme zdravý selský, dodávám ještě český rozum. Co je naprosto nezpochybnitelné, je fakt, že tón c1 zní u 12-dírkové chromatiky na 1.dírce. Tečka. Hraje-li ho hráč jinde, nezní reálná výška, ale transpozice oktávově posunutá. Co se týče samotné metodiky – dospělému hráči, který má již nějaké zkušenosti s diatonikou, nebudou ani u chromatiky spodní tóny činit příliš problémy, pakliže je zvládá u diatoniky. Proto doporučuji jednoznačně hned od začátku respektovat správnou oktávu a tomu odpovídající notový zápis. Pro zjednodušení si na začátku samozřejmě hráž může každou písničku zkoušet současně i v druhé, případně třetí oktávě, aniž by k tomu potřeboval noty, protože písničky většinou dobře zná a k jejich naučení ani noty nepotřebuje. Argument, že ve třetině písní v nejrůznějších zpěvnících bývá melodie i pod c1, je určitě pravda. Sám mám doma knihovnu plnou nejrůznějších zpěvníků. Je potřeba si současně uvědomit, že tyto zpěvníky nejsou určené pro foukací harmoniku nebo jiný nástroj, ale primárně zejména ke zpěvu. Až v druhém sledu spoléhají na to, že instrumentalisté budou schopni se s takovým zápisem nějak vypořádat. Stejnou potíž způsobuje takový zpěvník např. flétnistům, kteří mají také spodní tón c1. Co s tím u chromatické harmoniky ? Řešení jsou v podstatě čtyři. První možnost je ta, že si vyberu jen takové skladby, které respektují rozsah nástroje. Budu-li hrát jen na 12-dírkovou chromatiku, budu se zpočátku učit hrát písničky, kde nejspodnější tón v notovém zápisu bude c1. Např. ve zpěvníku Já písnička je takových písniček dost a dost. Druhou možností je přikoupit si 16-dírkovou chromatiku (správný chromatikář ji musí časem mít !), na níž pak zahraje s přehledem úplně všechno, protože se rozsahově pohodlně vejde i do malé oktávy. Třetí možnost je dobrá znalost not a naučit se tyto písničky transponovat o oktávu výše. Je to varianta nejobtížnější, ale pokud to hráč s chromatikou myslí vážně, měl by být schopen se to časem naučit. Čtvrtou možností je přepsat si takovou písničku o oktávu výš a hrát ji z vlastního notového zápisu. Tento způsob je sice pracnější, ale při samotném přepisování se člověk naučí tóny i v hlavě posunovat o potřebnou oktávu výše, takže časem zjistím, že již dopředu tóny „vidí“ a nemusí je tím pádem pracně přepisovat. Toto jsou tedy všechny možnosti, jak se prakticky vypořádat s tím, že zpěvníky nejsou uzpůsobeny pro některé melodické nástroje. Proč hrát noty na chromatiku tak, jak jsou napsány? Z mnoha důvodů. Nemusím si u 16-dírkové chromatiky vůbec dělat hlavu z toho, že budu muset něco transponovat či přepisovat, nebudu mít v hlavě totální chaos z různých druhů číslování. 12-dírková harmonika je ve spodní oktávě rozsahově velmi podobná až totožná se zobcovou a příčnou flétnou, takže velmi početná notová literatura pro zobcové a příčné flétny odpovídá rozsahu 12-dírkové chromatiky, čili hráč hraje tóny přesně tak, jak jsou napsné v notách. Přitom se současně učí vnímat skutečné znění jednotlivých tónů a jejich odpovídající umístění v notovém zápisu. Děti je nutné učit od počátku v druhé oktávě, se správnými notami a tedy i dírkami. Postupně přibírat tóny první oktávy, ale vše ve srpávné dopovídající notaci, jinak budou mít v hlavě zmatek. K tomu je však potřeba vytvořit i vhodné písničky posazené tak, aby se zcela nevědomky tón po tónu propracovávaly do spodní oktávy. Jednou k tomu stejně musejí přistoupit, vyhýbat se donekonečna spodní oktávě nejde. Naučí se takto hrát správné noty na správných dírkách, navíc bude jejich hraní libozvučnější, protože hraní oktávově výše je u mnohých skladeb méně zvukově libější a více upištěné. Jít na začátek
Káča nováček 10 příspěvků	Vloženo 05.12.2016 21:54:57 Oldpetane – díky, že nemusím odkaz hledat. Zveřejním ho, jakmile budu mít trochu času - zároveň s dalšími korekcemi. To je luxusní chromatika, co máš! Taková investice by mi doma neprošla… :( Původně jsem na stránkách nechtěla uvádět konkrétní značky chromatik, ale když od tebe mám reference na Suzuki, tak asi jeden odstavec přidám... Dík. Ať se daří! Jít na začátek
oldpetan uživatel 57 příspěvků	Vloženo 05.12.2016 11:36:49 Káčo, posílám ti odkaz na cvičení od H. Kloseho: https://www.scribd.com/doc/16993385/Klose-25-Daily-Exerci ses-for-Saxophone K přehledu chromatik bych ještě doplnil harmoniky M. Suzuki. Podle mne mají dokonce lepší zvuk než Hohnerky. Vyzkoušel jsem Sirius a hrála velmi dobře a navíc za slušné peníze. No a moje oblíbená Suzuki Fabulous F-64C, ta už má opravdu pohádkový zvuk. Ale její cena je jinde. K dostání jsou zde: https://www.cmias.cz/eshop-kategorie-harmoniky-chromatick e.html Měj se hezky. oldpetan Opraveno 05.12.2016 14:30:20 Jít na začátek
Káča nováček 10 příspěvků	Vloženo 04.12.2016 22:38:14 Ahoj Oldpetane, omlouvám se, že odpovědi na tvé připomínky dost zapadly v reakci na Petkona. Moc si vážím, že sis Školu hry přečetl a odhodlal se k sepsání svého názoru. Kdybych věděla, že příspěvek je od nejstaršího člena Haafu, volila bych slova něžněji a věnovala se jednotlivým bodům důkladněji. Zkusím to napravit: Děkuji za upozornění na chybu v tónovém rozsahu – opravím. Přiřazení čísel kanálků do tabulatury má dvě alternativy. Jedna je správná hudebně (správná tónina), druhá metodicky (snazší hraní, využití celého rozsahu harmoniky, možnost hrát podle not i skladby s tóny pod c1). Přikláním se ke druhé variantě, která má méně záporů a využívá jí ve své knize i Jan Votroubka. Ale děkuji za upozornění. Vysvětlení, proč je tabulatura o oktávu výš, by na stránkách nemělo chybět. Určitě souhlasím, že by se na chromatiku mělo hrát podle not. Jen je problém s tím, že je pro začínajícího hráče obtížné určit správný kanálek, nádech/výdech a stisk registru - jen podle výšky noty (a případného bé nebo křížku). Přidáním barvy a čísla k notovému zápisu, vznikne nápověda, která při hře velmi pomůže. Když se hráč na nástroji trochu zorientuje, přestane barvy a čísla používat a může hrát podle zpěvníků a not. Asi jsem úplně neporozuměla požadavku přidat návod na postup u cvičení. Cvičením pro začátečníky jsou lidové písně. Barvy a čísla u každé písně určují, co a kde je třeba zahrát. Tabulatury ve složce „Cvičení“ v MuseScore jsou spíše jen doplněk pro pokročilé hráče. Artikulace a další techniky příliš nerozvádím. Jsou záležitostí pokročilejších hráčů, kteří už zvládli dlouhou řadu písní a harmoniku dobře ovládají - takoví hráči jsou schopni samostatně techniky okoukat od chromatikových profesionálů. Necítím se povolaná pouštět se do tohoto typu výuky. Děkuji za tip na procvičování intervalů. Až se k tomu dostanu, zkusím nějaké takové cvičení na MuseScore přidat. Myslím, že parádičky a melodické ozdoby si každý hráč nastřádává postupně. Jen si říkám, že když hraješ klasiku, tak už rozhodně nejsi začátečník… Cvičení od Klose je moc fajn tip. Odkaz na PDF bych s tvým dovolením umístila na stránky. Přepsat cvičení do tabulatur bohužel kvůli autorským právům nemůžu. A děkuji za vlídné slovo. :) Měj se hezky. Káča Jít na začátek
oldpetan uživatel 57 příspěvků	Vloženo 04.12.2016 19:39:33 Káča: Káčo, já ovládám hru na řadu hudebních nástrojů. Ale nikdy jsem nikoho hrát neučil. Moje připomínky ke škole jsem formuloval tak, jako bych se já, nejstarší člen Haafu, chtěl ve svém věku začít učit na chromatiku. Samozřejmě, že moje požadavky by byly jiné, než potřeby dětí. Přeji ti vše dobré a také hodně pokory. Jít na začátek
Petkon superharp 1270 příspěvků	Vloženo 04.12.2016 17:36:22 Káča: Je chvályhodné, že jsi uznala alespoň některé mé připomínky, jiné, ty daleko podstatnější, považuješ za neopodstatněné. Je to tvoje věc a mně je docela jedno, co a jak bude dále ve tvé metodice prezentováno. Já si za svými připomínkami stojím a jsem skálopevně přesvědčen o jejich správnosti. Ty máš zase svou pravdu a zřejmě nemá význam v diskuzi pokračovat. Nakonec je to tvoje dílo a pouze ty jsi pod prezentací podepsaná. Rozhodně jsi mě svými argumenty nepřesvědčila. Zřejmě jsem ani já ani oldpetan nepochopili, že tato škola je určena pro dětičky předškolního věku. Ty snesou ledacos, takže na nějaké té nepřesnosti nebo chybě až tak nezáleží. V tom případě nemusíš zohledňovat vůbec žádnou připomínku a nech to tak, jak to je. Pro děti je to v pohodě. Opraveno 04.12.2016 17:38:31 Jít na začátek
Káča nováček 10 příspěvků	Vloženo 04.12.2016 16:21:01 1) První bod připomínek „v jaké oktávě hrát – jak nastavit tabulaturu“, přesně vystihl mé největší dilema, které jsem při sestavování Školy hry na harmoniku musela řešit. Na jedné straně stojí fakt, že c1 se vyskytuje na 1. dírce 12-ti dírkové chromatiky. Na druhé straně stojí metodické priority a praktičnost. Sama jsem se přesvědčila, že děti při výuce měly téměř odpor hrát písničky, kde se potýkaly s tóny na spodních třech dírkách. Tóny jsou náročnější na zvládnutí a špatně reagují. Pokud chceme využívat ke hraní notový materiál a zároveň respektovat, že c1 je na 1. dírce - u 30-ti % skladeb nám nebude dostačovat rozsah harmoniky v hloubkách a naopak nikdy nevyužijeme škálu vysokých tónů. Porozhlédla jsem se proto u jiných tvůrců škol her pro chromatickou harmoniku, jak problém řeší. Německá škola hry od Kathrin Gass, striktně dodržuje c1 = 1. dírka. Notový materiál je tomu uzpůsoben, takže se v něm tóny nižší než c1 nevyskytují. Fakt, že se hráč bude potýkat s nepříjemnostmi při hraní nízkých tónů, kterých si díky tomuto systému užije v hojné míře, škola hry řeší tak, že na „obtížnost hry nízkých tónů“ v textu upozorní a doporučí „více cvičit“. Pokud se už hráč prodere touto nepraktickou výukou, narazí na problém, že běžné notové materiály (zpěvníky apod.) obsahují i tóny pod c1… Škola hry od Američana Phila Duncana, využívá značení zcela neortodoxně: c1 = 1. dírka nebo c1 = 5. dírka - jak se to hodí. V učebnici „Mel Bay´s complete chromatic harmonica method“ je to tak půl na půl, v díle „Chromatic harmonica solos“ převažuje značení c1 = 5. dírka. Když jsem zjistila, že i „1. Česká škola na foukací harmoniku“ od Jana Votroubka využívá značení c1 = 5. dírka, definitivně jsem se rozhodla pro toto praktické značení i ve své Škole hry. Většina začátečníků ani nevnímá, že hraje o oktávu a pokročilý hráč může bez větších problémů hrát v oktávě, která je mu zrovna pohodlná. Rozhodla jsem se jít cestou nejmenšího zla - s ohledem na pohodlí začínajících hráčů. Ten, kdo můj názor nesdílí, a koho pohoršuje hraní o oktávu výš, si může čísla upravit podle svého přesvědčení. Možná bych měla zmínit, že na tuto problematiku jsem původně chtěla upozornit odstavcem v kapitole Tabulatury: „Tabulatury různých autorů se ve svém značení často liší v oktávách. Tato škola hry využívá tabulatury znějící o oktávu výše, než je notový zápis. Je to z toho důvodu, že se tak pohybujeme ve středu harmoniky (spodní tóny, obzvláště u levnějších harmonik, mají horší odezvu a jejich zvládnutí vyžaduje delší praxi). Pokročilejší hráč dokáže hravě přecházet mezi oktávami dle svého uvážení.“ Nakonec jsem se rozhodla tento odstavec na stránkách nezveřejnit, abych nezasvěcené nemátla a zasvěceným nedávala podnět, aby do tohoto tématu rýpali. :) Takže odstavec přeci jen přidám. 2) Barevné zpracování – je asi otázkou osobních preferencí… Značit nádech a výdech barvami, jsem začala při výuce dětí předškolního věku. Značení šipkami, kroužky nebo jiným způsobem bylo pro malé děti příliš složité. Duchové a plamínky, červené a modré noty - jsou báječně polopatické a plně splňují požadavek jednoduchosti a přehlednosti. Přidávání křížků a béček probíhá velmi pozvolna a není to nijak matoucí. Barevné odlišení je opět přehledné. Pokud někdo neprošel výukou od začátku a nemá tento systém zažitý, nemůže očekávat, že mu hraní podle mých tabulatur půjde… Pokud se týká barviček v pokročilejších skladbách, souhlasím, že pokročilí hráči už nepotřebují informace o nádechu, výdechu a dírkách, ale nikde není psáno, že se do náročnější skladby nezamiluje začátečník a nebude toužit si jí zahrát. Proč mu tedy neulehčit jeho bohulibou snahu? Opět vycházím z praxe, kdy se 9-ti letá holčička nadchla pro „Píseň o jaru“ od Ivana Mládka, která zdaleka nebyla vhodná pro její úroveň (nejspíš ani věk… :) ). Přepsala jsem jí noty do barevné tabulatury a po týdnu uměla skladbu zpaměti, přestože se půltóny jen hemží. Sama hojně využívám barevné odlišení křížků a béček – obzvlášť, pokud se ve skladbě mísí. Výrazně to hraní usnadňuje. Stupnicová cvičení (určená pro pokročilé) jsem měla dříve označené jen oranžovou a zelenou barvou u půltónů. Když jsem pak cvičení přepsala do MuseScore, byla jsem překvapená, jak vyznačení nádechů a výdechů zvýší komfort hraní. Pokud někdo ohrnuje nos nad přílišnou barevností, je mi to upřímně jedno – důležitá je praktičnost zápisu. 3) Tóny C a F. Možnost hrát tóny C a F jiným způsobem, je zmíněna v kapitole Tabulatury, Značení tónů, Vysvětlivky – alternativní způsob hry tónů; i v kapitole Enharmonické tóny. Je to jistě zajímavé téma pro pokročilého hráče (uplatní se v pokročilých technikách u nátrylů, trylků a rychlého hraní…), ale rozhodně bych tuhle problematiku nezařazovala do výuky začátečníků. K písničce Kočka leze dírou, prostě nepatří. Obtěžovat začátečníka mačkáním registru, když má starosti vůbec se trefit do správného kanálku a zapamatovat si, jestli má nadechovat nebo vydechovat, je nesmysl. Cituji Petkona: „Naučit začátečníka pracovat s registrem, aby získal návyk“. Začátečník a práce s registrem jsou neslučitelné pojmy. Začátečník nepracuje s registrem – pokud ano, není to začátečník. Začátečník se má hladce, zábavně a postupně propracovat k práci s registrem. Jakmile začne registr ovládat, bude ho chtít ovládat a aplikovat tam, kde je to užitečné. Pak se bude tomuto tématu věnovat. Ale pobavil mě výraz „dýchavičný jezevčík“. Chápu to dobře, že diatonikáři, kteří nepoužívají registr a musí se dechem přizpůsobit poskládání tónů na harmonice, hrajou jako dýchaviční jezevčíci? Tak bacha, aby nám tu chromatikářskou sekci z HAAFu nesmázli. :) Jo a návrh „tabulatury kompletně přepracovat“, ten mě taky pobavil. :) 4) Viz. předchozí bod. Možnost hrát tón C různými způsoby byla zmíněna. Vnucovat začátečníkovi, že má hrát tón C alternativně, nepovažuji za nutné. Cituji Petkona: „Vypadá to dosti legračně a neprofesionálně, když si hráč prohlíží harmoniku a hledá číslo dané dírky.“ Nerozumím, na koho by měl začínající hráč machrovat a nedíváním se na čísla kanálků předstírat profesionalitu… Dokud hráč nemá zažité umístění jednotlivých tónů (ponechme na každém, které tóny si k orientaci na nástroji vybere), čísla kanálků zkrátka pomáhají k orientaci. Cílem Školy hry bylo navést samouky na „snadný systém“, který je dovede až k zahrání složitějších skladeb. „Snadnost“, může být v některých případech na úkor vyčerpávajícího zpracování tématu, ale nic nebrání vytvoření navazující metodiky pro pokročilé, kde můžou být do detailu rozebrány pokročilé postupy. 5) Díky za upozornění na chybu u tónu v posledním kanálku. Už nevím, z jakého zdroje jsem převzala schéma (buď nějaká škola hry, nebo manuál od výrobce) – důvěřovala jsem a správnost tónů nezkontrolovala. Opravím. 6) Díky za připomínku. 14-ti dírkovou chromatiku doplním. 7) Buďme rádi, za volně přístupné MuseScore, i když by zvuk mohl být lepší. Darovanému koni na zuby… Základní výhodou přehrávání v MuseScore je, že hráč přesně vidí, kde se v tabulatuře/notách právě nachází. Může si skladbu zrychlovat, zpomalovat, nebo nastavit na přehrávání jen určité části. Nástroje v pozadí jsou příjemným zpestřením. Píseň nahraná zvlášť, bez propojení s tabulaturou, by pro nácvik nebyla tak praktická. Vzorový zvuk chromatiky a dokonalou práci s tónem, je možné slyšet u profesionálů, které doporučuji. 8) Všechny skladby, které jsem na MuseScore zadala, sama hraji. Problém je v tom, že coby nováček v práci s notovým programem, nedokážu ještě upravovat/zadávat/měnit některé značky u tónů. Značení pro trylky jsem ponechala spíše orientačně - v místech, kde se hodí trylek registrem. O těchto nepřesnostech vím. Postupně se učím s programem pracovat lépe a lépe - jednou přijde den, kdy tabulatury opravím. Alternativní hraní tónů C a F v tabulaturách řešeno není a nebude, protože by to vneslo chaos do nastaveného systému. 9) Díky za upozornění. Vloudila se chyba - opravím. 10) Díky – rozšířím vysvětlení pojmu legato. 11) Ladění Seydela (sice to je pro Richterky, ale předpokládám, že u chromatik je to totéž): „General considerations: Please make sure that you set your tuning device to A=443 Hz (basis frequency) - some players prefer 442 Hz or even lower. SEYDEL uses 443 Hz for tuning a Richter harmonica. If you play it live and with cover plates you will land at 440 - 441 Hz which is fine for most of the instruments you play along with.“ Chápu to tak, že výsledný zvuk (po naladění a vrácení harmoniky do původního stavu) se má pohybovat okolo 440 Hz, aby harmonika ladila s ostatními nástroji. 12) OK – doplním. Díky. 13) Nestojí za komentář. ______________________________________________________ K připomínkám Oldpetana: - chybu v tónovém rozsahu opravím; číslování kanálků vysvětleno v bodě č. 1) - hrát podle tabulatur je pomůcka při studiu. Po zvládnutí nástroje se hráč od barev a čísel oprostí a může pokračovat v hraní podle not. - upřímně si neumím představit, jak to udělat v praxi lépe… - díky za tip na Klosova cvičení Pokud se týká Petkonova dotazu, proč se nezapojuji do diskusí: protože na to nemám čas – mojí prioritou jsou jiné věci. A proč nejezdím na Hafteky: Byla jsem kdysi dávno na jednom, ale coby introvert, chromatikářka, abstinentka, nekuřačka a žena – jsem se tam necítila úplně ve své kůži. I když s velkým vděkem vzpomínám na Bigearovy rady a informace. HOWGH Jít na začátek
oldpetan uživatel 57 příspěvků	Vloženo 04.12.2016 14:08:08 Petře, jenom maličkost mimo školu. Uvádíš:" Proto existuje řada transkripcí určených přímo pro chromatiku...". Poraď, prosím, na kterém odkazu si transkripce mohu stáhnout. Díky Petr. Jít na začátek
Petkon superharp 1270 příspěvků	Vloženo 04.12.2016 13:45:02 Souhlasím s tebou. Já jsem se rovněž k té barevné grafice v tabulaturách vyjádřil. Je to z mého pohledu nepraktické a do značné míry i nepřehledné. Mnohem víc mi ale vadí ta koncepce s jedinou možností hraní C a F, a to ve všech tabulaturách, ale k tomu jsem se již podrobně vyjádřil. Kromě chybně "posazené" notace to považuji za největší nedostatek celé metodiky. Jít na začátek
oldpetan uživatel 57 příspěvků	Vloženo 04.12.2016 12:58:09 Petře, přečetl jsem si tvůj obsáhlý příspěvek a myslím, že se v názoru celkem shodujeme. V bodě 2/ jsem pokládal za důležité: " Pokud ti vyhovuje hrát podle tabulatur, prosím. Ale budeš-li používat Káčou uvedené barevné značení, tak si uvědom, že každou píseň budeš muset s barevnýma tužkama přepisovat na notový papír." Mám pocit, že právě to je k zamyšlení. Běžně používanou tabulaturu stačí tužkou poznačit do zpěvníku. Ovšem na tom barevném značení stojí celá Káčina škola. Tak nevím, jestli je můj názor správný. S procvičováním stupnic s alternativním hraním C a F plně souhlasím. Výrazně to usnadní hru. A když se to jednou naučíš, tak to využíváš automaticky. Béčkové tóniny a Cdur si bez toho nedovedu představit. Zrovna tak některé melodické ozdoby. Ahoj Petr Jít na začátek
Petkon superharp 1270 příspěvků	Vloženo 04.12.2016 10:51:48 Petře, díky za připomínky. Nevím, jestli jsi četl můj příspěvek celý, neboť v některých bodech opakuješ to, co jsem ve svých připomínkách již napsal. Na Tvé připomínky bych chtěl reagovat. Ad 1 – Nesprávné a zavádějící číslování uvádím ve své první připomínce, i s výsledným posunem o oktávu. Viz moje připomínka č.1. Ad 2 – V tomto s Tebou nemohu souhlasit. Tabulatura je regulérní pomůcka místo notového zápisu určená ke čtení nebo učení se na konkrétní nástroj. Nemá to s plnohodnotností nástroje nic společného. Existují tabulatury kytarové, loutnové, varhanní, dechové apod. Jistě uznáš, že to všechno jsou rovněž plnohodnotné nástroje. Souhlasím, že užitečnější je naučit se jednou provždy hrát podle not, pak žádnou tabulaturu člověk nepotřebuje. Ad 3- přehled teorie je velmi pěkný a přehledný, pro začátek naprosto dostačující. Velkou hlavu z toho bude mít pouze ten, kdo má představu, že o teorii nic vědět nemusí a že všechno půjde jaksi samo. Nepůjde. Každý hráč potřebuje určité teoretické penzum znalostí, pro případně rozšíření vědomostí o hudební teorii a nauce bych doporučoval např. geniální knihu : Luďek Zenkl – ABC hudební nauky, která je běžně k dostání a v níž je vše přehledně a srozumitelně popsáno. Nic lepšího u nás nevyšlo. Zaměstnávat začátečníka artikulací není úplně nezbytné. Úplně postačí pro začátek pro zřetelné oddělování jednotlivých tónů např. slabiky tu-du, ty-dy apod. nebo hrát tzv. legatově bez artikulace. Ad 4- Souhlas, pokud ale hráč přehraje určité kvantum písniček, měl by se na harmonice orientovat stále jistěji. Samozřejmě umět zahrát požadovaný interval je nutnost pro pohyb v jakékoliv tónině Ad 5- melodické ozdoby- dají se samozřejmě hrát i na chromatiku, ale jen na některých místech, v určitých tóninách apod. Každá ozdoba vždy vychází s možností určitého nástroje. U chromatiky např. rychlý trylek je nutno hrát většinou s pomocí registru, totéž platí pro nátryly, mordenty apod. Je jasné, že chromatikář nemůže počítat s tím, že u originální např. flétnové skladby bude moci hrát všechny uvedené ozdoby. Proto existuje řada transkripcí určených přímo pro chromatiku, kde pak ozdoby sedí a je možné je hrát. To ale není případ mnou zmíněné skladby La Musette. Ad 6 – stupnice a cvičení jsou sice formálně správně, ale pro praktickou hru chybně, neboť úplně ignorují registr u tónu C a F, což je v přímém rozporu s povahou nástroje – viz mé podrobné vysvětlení v připomínce č.3 Ad 7 – stejně tak vhodné jsou jakékoliv etudy určené pro zobcovou, příčnou flétnu, housle, trumpetu apod. Mimochodem zmíněné etudy : H.Klosé – 25 Daily Exercises For Saxkophone je možné bezplatně stáhnout z imslp.org. Jsou to pěkné etudy. Petkon Opraveno 04.12.2016 10:54:39 Jít na začátek
oldpetan uživatel 57 příspěvků	Vloženo 04.12.2016 07:30:27 Ke Káčině škole na chromatiku: - V sekci Tabulatury je nesprávně uveden rozsah harmoniky. Zrovna tak je nesprávné číslování kanálků u písní. Chromatika není transponující nástroj. - Domnívám se, že chromatika je plnohodnotný nástroj a mělo by se na něj hrát podle not a ne tabulatur. Protože, když se podle not jednou hrát naučíš, tak ve zpěvníčcích nemusíš doplňovat tabulatury a jenom přímo hraješ. Pokud ti vyhovuje hrát podle tabulatur, prosím. Ale budeš-li používat Káčou uvedené barevné značení, tak si uvědom, že každou píseň budeš muset s barevnýma tužkama přepisovat na notový papír. - Přehled teorie hraní, uvedený v úvodu školy, je udělaný přehledně, ale začátečník z něho má velkou hlavu. Uvítal bych, kdyby u jednotlivých cvičení bylo uvedeno, jak má žák postupovat. Třeba postupné procvičování jednotlivých artikulací. Později přidávat další techniky. Vždy s krátkým výkladem. -Pro orientaci na harmonice mi moc pomohlo cvičení intervalů. Stačí procvičovat stupnici C Dur a ke každému tónu stupnice zahrát tercii, později kvartu atd. -Hraní melodických ozdob na harmoniku je problematické. Já hraji převážně klasiku, ale parádičky téměř vždy vynechávám, jsou prostě skoro vždy nehratelné. -Ve škole uvedené tři procvičování stupnic jsou šikovné. -Zrovna tak je dobré procvičit 3 cvičení pro sax od Klose. Další Klosova cvičení jsou ovšem také velmi dobrá a v pomalejším tempu na chromatiku hratelná. Případnému zájemci pošlu všech 25 denních cvičení ve formátu PDF na mailovou adresu. Káčo, to je několik mých připomínek k tvé škole. Velmi hodnotím, že ses do tak náročné práce pustila. Moc ti fandím a bude jenom dobře, když se díky tvé škole okruh chromatičkářů rozšíří. Držím ti palce. oldpetan Jít na začátek
Petkon superharp 1270 příspěvků	Vloženo 03.12.2016 19:17:39 Připomínky ke Škole hry na chromatickou harmoniku od K. Mlázovské : Na úvod chci vyjádřit radost i obdiv nad celým projektem, kterému bych z celého srdce přál, aby alespoň částečně ovlivnil v našich končinách popularitu hry na tento skvělý nástroj. Od všech současných hráčů i potenciálních zájemců o hru na chromatiku patří Katce velký dík za to, s jakou pečlivostí a rozsahem zpracovala svou metodiku. Muselo to jistě stát mnoho dní a týdnů příprav, hledání a následně bezpočet hodin strávených u počítače. Málokdo z nás by se v dnešní době k tak časově náročnému počinu odhodlal (jako tvůrce mnoha tabulatur a příspěvků zde na webu vím, o čem hovořím), navíc s nulovým finančním ziskem, neboť vše je poskytnuto zcela zdarma. Autorka by mi však jistě potvrdila, že dobrý pocit z práce vykonané k užitku a prospěchu druhých bývá mnohdy lepší odměnou než sebevětší finanční zisk. Proto oceňuji mimojiné i tuto formu zcela bezplatného zdroje informací a je mi svým pojetím velmi sympatická, zejména v dnešní době, kdy každý zpravidla očekává jen něco za něco. Nechci zde komentovat jednotlivé součásti rozsáhlé prezentace, v níž zájemce o chromatickou harmoniku nalezne řadu podnětných a užitečných informací a rad, jak obecného, tak i odborného charakteru. Všechny oddíly jsou uspořádány velmi vkusně, lze se jimi díky přehlednosti velmi rychle zorientovat a najít vše potřebné. Grafické zpracování je moc pěkné a přehledné, chtěl bych zvláště pochválit autorčino logo, které se mi moc líbí. Na články zaměřených jak na teorii i praxi navazuje přehled notových ukázek a tabulatur, se kterými hráč může trénovat a zdokonalovat své schopnosti. Celkový subjektivní dojem z této prezentace je tedy pozitivní. Přestože nejsem profesionální hráč na chromatiku ani se hudbou neživím, věnuji se hře na tento nástroj již nějaký ten rok. Při pečlivém pročítání celé metodiky jsem narazil na některé věci, na něž bych rád upozornil. Dovolím si tedy přidat několik svých poznámek, z nichž některé považuji za naprosto zásadní a důležité. Své připomínky a postřehy vnímám jako námět pro případnou diskuzi, i podnět k přehodnocení určitých věcí, tak aby tato metodika sloužila co nejlépe všem zájemcům o hru na chromatikou harmoniku, k čemuž ostatně vznikla. S autorkou se osobně neznám a ani neznám její hráčské kvality. Proto lze jen litovat, že jako členka sdružení se dosud nějak výrazněji až na několik málo diskuzních poznámek neúčastnila na našich stránkách debat nad problematikou chromatiky, ani že nezavítala na některý z hafteků, kde bychom si mohli o chromatice vzájemně předat své zkušenosti a prodiskutovat mnoho věcí. Třeba by se vyvarovala řady nepřesností, které probírám níže. V naší republice neexistuje žádný profesionální hráč na chromatickou harmoniku, všichni jsme v tomto oboru pouhými nadšenými samouky a amatéry. Přesto bychom se měli společně snažit o to, aby informace obsažené i v této metodice byly co možná nejpřesnější a nejkomplexnější. Předesílám, že nemám žádný patent na rozum a zdaleka nevím o chromatice vše, v mnohém se mohu mýlit nebo mám na konkrétní věc subjektivní názor. Od povolanějšího a zkušenějšího se rád nechám poučit, přesvědčit o nesprávnosti vlastních názorů a zkorigovat tak své mylné představy či domněnky. Velmi rád se zúčastním jakékoliv debaty o problematice chromatické harmoniky, ať už zde na na.stránkách nebo při jiné příležitosti. Celá prezentace, tak jak je uvedena v současnosti na internetu, na mne působí dvojím dojmem. Na jedné straně obsahuje velmi komplexní a do značné míry vyčerpávající všeobecné informace o hudební teorii, charakteristice samotného nástroje, jeho historii, jak k němu přistupovat, jak cvičit atd. Zde není celé prezentaci až na malé drobnosti (viz připomínky) prakticky co vytknout. Na straně druhé působí velmi problematicky a neúplně samotná praktická stránka věci, kde je řada nedotažených věcí, na něž upozorňuji ve svých připomínkách a které jsou podle mého natolik zásadní a důležité, že je nutné na ně poukázat. Nebudu se příliš věnovat komentování a hodnocení základní koncepce celé metodiky, která spočívá ve využití lidových písniček. Postup učení se od jednoduchých až po postupně složitější písničky, skladby a etudy, ať už pomocí not či pomocí tabulatur, považuji za zcela legitimní, i když samozřejmě ne jediný možný. Učit se hře na jakýkoliv hudební nástroj na lidových písních považuji osobně nejen za možné a správné, ale i za velmi užitečné, a to z mnoha důvodů, které zde nechci rozvádět. Vlastně si ani neumím představit opravdového muzikanta, jenž by neuměl zahrát na svůj nástroj přehlídku alespoň těch nejznámějších lidových písniček. Mělo by to být jeho samozřejmou výbavou a současně i muzikantskou hrdostí a ctí. Je mi líto všech hráčů, kteří dosud neobjevili nebo nepochopili bohatství, krásu i užitečnost uloženou v lidových písničkách. Koho tedy nebaví se učit na lidových písničkách, má v tomto konkrétním případě smůlu. Celá metodika existuje na internetu a je zdarma volně dostupná, proto také tento příspěvek uvádím veřejně, aby se k jednotlivostem mohli vyjádřit i ostatní, jak tomu ostatně na našich stránkách bylo vždy dobrým zvykem. Z podrobného rozboru a vysvětlení řady problematických bodů jistě i případní zájemci o chromatiku z řad diatonikářů velmi záhy zjistí, že chromatika není jen jakoby diatonika s čudlíkem, kterým se hrají ty půltóny, ale že věci jsou složitější, než se na první pohled zdá. Výsledný přehled mých připomínek nevnímám v žádném případě jako definitivní, některé nuance a další dovysvětlení můžeme následně probírat i na tomto místě v široce pojaté diskuzi. Chromatická harmonika je natolik zajímavý a bohatý nástroj, že věřím, že i toto diskuzní fórum bude inspirací pro další zájemce o hru na tento nástroj. Je to tedy jen základní nástin toho nejdůležitějšího, co mě napadlo při seznámení se s touto prezentací. Nejdůležitější připomínky jsem po pečlivém prostudování celé metodiky shrnul do následujících bodů : 1. Již samotné značení tabulatury a jednotlivých tónů je dle mého názoru zavádějící. Důležité je to, což na schématech uvedeno není a z tabulatur nijak nevyplývá, že tón c1 se na 12-dírkové chromatice hraje na 1.dírce, nikoliv na 5.dírce. Z toho důvodu znějí všechny tóny takto uvedených tabulatur o oktávu výše, než jak je uvedeno v notovém zápisu. Tímto způsobem se naučit hrát a vnímat jednotlivé tóny znamená do budoucna nevýhodu pro hraní z jakýchkoliv jiných notových publikací, zpěvníků, včetně houslových, flétnových partů apod. Určitě je metodicky správně začínat s výukou v druhé oktávě na harmonice, jelikož spodní oktáva a její zvláště nádechem hrané tóny zejména dětem a začátečníkům dělají zpočátku značné problémy, v tom případě tomu ale musí odpovídat správná, tedy o oktávu vyšší notace. Tak jak jsou tabulatury a noty napsány, tedy od malého c, by platilo pro 16-dírkovou chromatiku, samozřejmě s chybějící horní oktávou. Je užitečnější se naučit vnímat notový záznam a hraní jednotlivých tónů v odpovídající, reálně znějící výšce a potom teprve se učit transponovat z not o oktávu výše či níže podle potřeby. Pokud je to zpracováno v této podobě, musí být jasně uvedeno, že tímto způsobem hrané tóny znějí o oktávu výše, než tomu odpovídá notový zápis. 2. Barevné grafické zpracování – působí sice na první pohled zajímavě a originálně, ale já s ním mám osobně docela problém. Základní požadavek na tabulatury všeho druhu zní – jednoduchost a přehlednost. Jsem přesvědčen, že klasická černobílá grafika by byla nejen z praktického hlediska (kopírování, přepisování, tisk apod.) podstatně pružnější a pohotovější. Přiznám se, že i jako poměrně zkušený chromatikář jsem se v těch barvách ztrácel a vůbec by mě nelákalo se z takto barevně značených not a čísel s barevnými kroužky něco učit (viz např. stupnicová cvičení, kde se vyskytují kromě not a čísel hned čtyři různé barvy !). Ostatně každý, kdo se chromatikou hodlá zabývat opravdu vážně, brzy zjistí, že musí umět ovládat standartní notový zápis a obejít se bez pomocných tabulatur a různých barviček, které je potřeba vnímat jen jako počáteční pomocnou berličku pro několik málo písniček u prvních lekcí. Dnešní děti, které se rozhodnou učit se na chromatiku, jsou většinou natolik inteligentní a vyspělé, že jim nedělá problém přečíst zcela jednoduchý grafický záznam i bez rušivých barev v notách (viz např. mé vlastní jednoduché a přehledné tabulatury pro chromatiku na našich stránkách). Barvy v tabulaturách jsou možná užitečné pouze pro počáteční lekce výuky u nejmenších dětí, pro pokročilejší hráče pak působí spíše úsměvně a poněkud komicky. Barvy do notového či tabulaturního zápisu dle mého názoru nepatří a neznamenají se stupněm náročnosti žádnou úlevu ani přidanou hodnotu, spíše naopak. 3. Tóny C a F – dva zcela specifické a nejdůležitější tóny u chromatické harmoniky. V uvedených tabulaturách jednak chybí mimořádně důležitý způsob hraní těchto tónů pomocí registru, což je naprostá nezbytnost pro plynulé a rychlé hraní v určitých tóninách, pro legatové melodické spoje a v neposlední řadě pro hraní rychlých běhů a melodických ozdob. Podstatné je, že tón C se hraje také na 4.(8.) dírce nádechem se stisknutým registrem, tón F na 2.(6., 10.) dírce výdechem se stisknutým registrem. Jednoduše řečeno, tón F hraný jako Eis a tón C jako His, oba se stisknutým registrem. Vyplatí se hned od počátku i začátečníka učit ve stupnici C dur používat zejména u tónu F (následně i C) registr, aby získal návyk, že mačkání registru je u chromatiky něco samozřejmého, potřebného a nutného. Když si uvědomíme, že v některých stupnicích (tóninách) jsou dva až tři sousední tóny kolem tónu C tóny tahané - nádechem (A, H a D), vyplývá z toho jednoznačně nutnost hraní i tahaného C s registrem na 4.(8.) dírce, aby byly hrány jedním směrem dechu, pochopitelně se toto pravidlo netýká tónů C 1 a C4, které takto hrát nejdou. Podobně je tomu u tónu F, jehož sousední tóny jsou naopak foukané - výdechem (E a G), tedy nutná povinnost hrát i tón F foukaně s registrem, a zde to platí ve všech oktávách. Obrovský význam to má kromě přirozeného plynulého hraní rovněž u velmi často používaných nejrůznějších melodických ozdob (nátryly, obaly, trylky apod.), u nichž je nuné hrát skupiny tónů v rychlém sledu a legatově jedním směrem dechu. Shrnuto a podtrženo – primární způsob hraní tónu C i F je u chromatiky jednoznačně hraní pomocí registru (s výjimkou c1 a c4), nikoliv jak je uvedeno ve schematech a následně ve všech tabulaturách. Samozřejmě, že je možno používat a mnohdy i užitečně také onen uvedený způsob (foukané C a tahané F), ale ten je pro budoucí hru mnohem sporadičtější. Použití je potom možné tehdy, předchází-li nebo následuje-li další tón hraný stejným směrem dechu. V každém případě u stupnicových běhů v C dur nebo F dur (ale i dalších stupnic G, B, Es,As ) hrát tón pouze F nádechem a C pouze výdechem je zásadní neznalost a nepochopení možností, které nám chromatika nabízí. Navíc podle tohoto způsobu hry je možno ihned spolehlivě odlišit naprosto nepoučeného amatéra od pokročilého a věci znalého hráče. Osobní zkušenost mám se svými vlastními dcerami, kdy jim zpočátku trvalo docela dlouho, než si zvykly uvedené základní tóny hrát v písničkách s registrem. Necháme-li začátečníka nebo děti hrát např. zmíněný tón F pouze nádechem, je velmi obtížně se později tohoto návyku zbavit. Registr tedy není naprosto určen jen pro „hraní křížků a béček“, ale je zcela nezbytný pro tyto dva základní tóny C a F. Z výše uvedeného vyplývá, že dobrý chromatikář musí umět zahrát všechny tóny všemi možnými způsoby, které chromatika nabízí. V tom je určitá obtížnost a velký rozdíl oproti diatonice, kde pro každý určitý tón existuje pouze jeden jediný způsob. Konkrétní příklad : např. v písničce Kočka leze dírou v C dur je prvních pět tónů vlastně stupnicový běh. Budeme-li hrát začátek písničky, jak je uvedeno v tabulatuře, hrajeme prvních 5 tónů 5x (!) různým směrem dechu (střídavě výdech, nádech ). Zahrajeme-li tón F s registrem foukaně, použijeme jen 3 x směr dechu, zahrajeme-li i tón C na 4.dírce výdechem s registrem, dostaneme se na pouhé 2 různé směry dechu. To je obrovská a zásadní změna jak pro komfort samotného hráče, tak pro výsledný zvuk i celkový dojem, nechceme-li, aby naše hra působila na posluchače jako když hraje dýchavičný jezevčík, zejména u rychlejších pasáží. Zkuste si to a porovnejte sami ten obrovský rozdíl. Vždy je lepší zapojit registr a hrát co možná nejvíce tónů za sebou jedním směrem dechu, než nechat registr odpočívat a přitom hrát tóny střídavě nádechem a výdechem. Tímto jsem popsal jedno ze základních tajemství hry na chromatiku, která dělí hráče na chromatiku na diletanty a mistry. Proto je potřeba se tím hned od počátku hry vážně zabývat a trénovat. Jednoduché lidové písničky jsou k tomuto účelu jako stvořené. Tabulatury v podobě, v jaké jsou prezentovány, a v nichž se nachází tyto dva tóny, jsou tedy hratelné, ale s uvedenou důležitou výhradou. Kdo se chce přesto takto učit hrát a stačí mu to, je to samozřejmě možné, ale nikdy se z něj nestane dobrý chromatikář. Z didaktického hlediska to proto považuji za přinejmenším nešťastné a tabulatury je nutno kompletně přepracovat, protože vedou k nesprávným návykům. 4. Tón C – u chromatiky zcela specifický tón, který si zaslouží samostatnou připomínku, která v textu chybí. Ve druhé a třetí oktávě jej lze hrát celkem 3 možnými způsoby. Význam tónu C hraného nádechem s registrem jsem vysvětlil v předchozí poznámce. V autorčině textu je sice uvedeno, že existují 2 možnosti hrát tón C2 a C3 foukaně : na 4. a 5. dírce (8.a 9. dírce), ale chybí, jaký z toho plyne důsledek. Pro samotného hráče to má v zásadě dvojí význam - potřebuje li hrát například plynulé melodické linky s tóny od C nahoru, lze využít 5.(9.)dírku, potřebuje-li hrát spoje s tóny od C dolů, lze využít 4.(8.) dírku. Pro snadnější orientaci je při běžném hraní užitečné vybrat si dominantně jednu z možností, já například preferuji 5.dírku, abych přesně věděl, jaký tón nádechem se na této dírce ozve (v tomto případě tedy tón D na 5.dírce), neboť na 4.dírce nádechem zazní tón H. Jinak hrozí riziko, že hráč se přesně netrefí na požadovanou dírku, a do hraní se takto vždy zákonem schválnosti bude připlétat ten druhý nepotřebný tón. Ostatně tomuto problému se dá vyhnout výše uvedeným hraním tónu C na 4.dírce s registrem, jakožto jediné možnosti pro C tón nádechem, takže se na něj lépe „strefuje“. Druhý význam má tato znalost v tom, že takto spojené dva sousední foukané tóny slouží jako důležité orientační body na harmonice, kdy se hráč ústy pohybuje někde uprostřed harmoniky a nemusí si být jistý, kde se na harmonice právě “nachází“, nebo na kterém místě harmoniky má hrát další tón. V takovém případě si foukaně (aniž by se díval na číslo konkrétní dírky, což je značně nepraktická a zdržuje to) pohotově potichu vyhledá tyto dva vedle sebe uložené stejné tóny, a ví, že je na C, od toho si pak snadno odvodí další zamýšlené tóny či intervaly. Tato znalost a dovednost je velmi užitečná zejména u 16-dírkové chromatiky, která je o poznání delší a dírek má podstatně více, takže pravděpodobnost „zabloudění“ je ještě větší než u 12-dírkové chromatiky. Vypadá to dosti legračně a neprofesionálně, když si hráč prohlíží harmoniku a hledá číslo dané dírky. Výše popsané platí obdobně také pro tón Cis, jenž se hraje s registrem na 4.(5.) a 8.(9.) dírce. 5. Doplněk k rozsahu nástroje a uvedeným tabulaturám – na chromatice není nejvyšší tón cis 4, ale tón d4 (hraný nádechem na 12 dírce s registrem), který na grafickém schematu chybí. Tónový rozsah 12-dírkové harmoniky je tedy : c1-d4. To znamená 3 kompletní oktávy plus 3 tóny navíc (c4,cis 4 a d4), tedy přesně 39 různých tónů. Od často uváděných 48 tónů (ano, každá dírka obsahuje přece 4 tóny) musíme odečíst patřičný počet několika možnými způsoby hratelných tónů C, F,Cis. 6. Druhy chromatik : v přehledu není uvedena 14 – dírková chromatika (např. Hohner Meisterklasse), jejíž rozsah je od malého g po d4 (má příjemnější menší velikost než velká 16-dírková, a je výhodná kromě jiného zejména pro hraní houslových skladeb, s nimiž má od spodních tónů identický rozsah). 7. MIDI ukázky - velká škoda, že zvukové ukázky jsou prezentovány v MIDI souborech, bez reálně znějící chromatické harmoniky. Místo toho se ozývá nepříliš libý umělý elektronický zvuk, který má velmi daleko do krásného zvuku chromatické harmoniky. Nevěřím,že by autorka nebyla schopna alespoň základní tabulatury sama nahrát s hezky znějící chromatickou harmonikou nebo třeba požádat nějakého zdatného kolegu. Zvukový záznam by byl možná celkově chudší, ale zněla by v něm požadovaná foukací harmonika. Takto dosti utrpěl výsledný dojem, který zbytečně snižuje kvalitu jinak pečlivě prezentovaných ukázek. Netuším, protože jsem v tomto naprostý laik, zda do těch MIDI ukázek nešlo tu harmoniku přidat, ale sám bych raději slyšel třeba jen zvuk sólové harmoniky než tento, byť mnohohlasý, ale umělý a neosobní zvuk. Určitě by tím i méně technicky dokonalé ukázky získaly na autentičnosti. 8. Výběr skladeb – u některých zejména obtížnějších skladeb je podle zapsaných tabulatur bohužel naprosto zjevné, že skladby nejsou určeny pro chromaticku harmoniku, a že autorka sama tyto skladby nikdy nehrála nebo ani nezkoušela hrát, protože pokyny pro jednotlivé tóny jsou v rozporu s výše uvedenými požadavky na vázané tóny C, F pomocí registru. Tudíž různé nátryly a jiné ozdoby jsou často v opačném směru dechu než na ně navázaný tón, spousta uvedených trylků je na chromatiku prostě nehratelných, přestože z MIDI zvuku se všechny ozdoby a trylky dokonale ozývají, což samotného hráče pouze uvádí v dokonalý omyl, neboť tímto způsobem to na chromatiku nikdo na světě nezahraje (viz např. La Musette, kde se to nehratelnými trylky jenom hemží). 9. Pojem ohýbání tónu (bending) a jeho vysvětlení je v textu zavádějící. Především neexistuje ohýbání tónů intonačně směrem nahoru. Tóny se na harmonice ohýbají intonačně vždy jen směrem dolů. Uvedený termín overbending (anglicky též overblow, overdraw) znamená česky spíše přefouknutí tónu o jeden až jeden a půl tónu nahoru.Tento způsob se však vztahuje pouze na diatonickou harmoniku, nikoliv na chromatiku, u níž použít nejde. Rovněž tak ohýbání o celý tón, jak je uvedeno v textu, tak aby zněl čistě a nezničila se přitom harmonika, je u chromatické harmoniky nereálné. 10. Pojem legato a jeho hraní na chromatice není vysvětlen zcela správně. U chromatické harmoniky je skutečné legato možné pouze u spojených tónů hraných jedním směrem dechu, tzn. jedním nádechem nebo výdechem. Nelze proto hovořit o přirozeném legatu, kdy jeden tón hrajeme nádechem a následující tón výdechem, neboť to není legato v pravém slova smyslu (podobně jako např. rozdílné smyky u houslí směrem od žabky a k žabce nejsou také v žádném případě legato). Pomyslné legato tvoříme na chromatice tak, že jednotlivé tóny neoddělujeme artikulací pomocí jazyka, ale snažíme se sousední tóny co nejvíce spojovat, bez oddělování jazykem. Zkušený chromatikář je potom schopen takto pomyslně legatově zahrát nerůznější intervaly, včetně dírek, které spolu nesousedí (např. kvinty, oktávy či jakékoliv jiné intervaly, včetně uvedeného „legatově nehratelného“ intervalu D-Gis). 11. Ladění chromatické harmoniky - většina chromatik není laděna na zákl. tón a1 - 440 Hz, ale zpravidla na 443 nebo dokonce 444 Hz. Není nutné takto laděné harmoniky přelaďovat na oněch zmíněných 440Hz, neboť akusticky to s ostatními nástroji u chromatických i diatonických harmonik takto funguje a zcela vyhovuje, nehledě na to, že u chromatiky můžeme výšku jednotlivých tónů dle potřeby dokorigovávat dechem (mírným bendingem) o několik Hz směrem dolů. Všechny mé chromatiky, které vlastním, tj. hohnerky, tomba i seydlovky jsou naladěny od výrobce na cca 443-444 Hz. 12. Doplněk týkající se propagace chromatiky. V textu o historii by bylo užitečné doplnit, že chromatickou foukací harmoniku téměř každý slyšel a tedy i možná nevědomky vnímal u světově proslulých filmů jako Tenkrát na Západě či sérii filmů s Vinnetouem, u nichž je ústřední melodie s chromatickou harmonikou součástí zcela charakteristického a nezapomenutelného dojmu. 13. Poslední připomínka je osobního rázu. Autorka uvádí, že jí trvalo dlouhých 23 let, než se dostala na úroveň, kdy je schopna zahrát, co potřebuje, ať už z not či odposlechu. Nechce se mi věřit, že takto dlouhou dobu potřebuje průměrně nadaný člověk, aby se dostal na tuto úroveň, a to i bez pomoci právě takto koncipované metodiky. Uznávám, že chromatická harmonika je obtížný nástroj, určitě není pro každého, ale uvedená doba 23 let je pro mě docela nepochopitelná. Tvrdím, že u dospělého člověka při intenzivním a pravidelném zhruba hodinovém denním tréninku, se základními teoretickými znalostmi a elementárními schopnostmi pro hru na jakýkoliv hudební nástroj, je tento cíl uskutečnitelný do 3-5 let, a to i bez speciální harmonikové školy. To znamená, že za jakousi cílovou metu považuji přibližně 1.000 systematicky a účelně odehraných hodin, v nichž se hráč bude zdokonalovat ve hře zpočátku podle not, hraním stupnic, etud, písniček, postupným hraním zpaměti, cvičením jakékoliv známé písničky či skladby v co nejvíce tóninách, učit se alespoň minimálně improvizovat v různých tóninách a žánrech. Přitom samozřejmě nemám na mysli úroveň virtuózní hry těch nejlepších hráčů klasické hudby či jazzu, ale výše zmíněnou úroveň, jak já jí rozumím, je to, že po této době (3-5 let) je hráč schopen orientovat se, hrát a improvizovat plynule pokud možno ve všech 12 tóninách, být schopen se zapojit do společného jamování v libovolné tónině, být schopen hrát a cvičit podle not přiměřené úrovně v libovolném žánru. Zde záleží samozřejmě na chuti a dispozicích každého hráče, zda se chce postupně zaměřit pouze na hraní např. klasické či jiné hudby pouze podle not nebo se věnovat spíše spontánnímu hraní a improvizacím v žánrech jako je jazz, folk, country atd. V dnešní době již existuje celá řada dostupných informačních zdrojů, internetem počínaje a různými školami a notami i pro jiné nástroje (např. flétnu, housle, trumpetu apod.) konče. Základní hudební teorie je zvládnutelná pomocí učebnic nebo internetových stránek během několika málo hodin, totéž se dá říci o znalosti uložení jednotlivých tónů na harmonice. Chce to jen chtít, systematicky na sobě pracovat, pokud možno denně hrát a cvičit, srovnat si některé souvislosti v hlavě a hlavně vydržet. V tom je celý princip, všechno ostatní jsou pouhopouhé výmluvy nebo nedostatek vůle a píle. Ten, kdo si na chromatickou harmoniku vzpomene jenom o víkendu nebo jednou za čas, nemůže očekávat žádné větší úspěchy a pokroky. To jsou tedy z mého pohledu všechny podstatné připomínky, které stojí za pozornost, či aby se staly podnětem nebo inspirací pro autorku samotnou k případné korekci a upřesnění její prezentace, možná i k širšímu zamyšlení se nad chromatickou harmonikou a jejími možnostmi. Možná budou přínosem i pro zdokonalení její vlastní hry. Zda tyto mé úvahy a podněty zakomponuje do své metodiky, nechávám na jejím uvážení. Jsem přesvědčen o tom, že pokud má tato prezentace sloužit jako vzor, je na ní ještě hodně práce a bude nezbytné řadu věcí přepracovat a opravit (zejména ony metodicky problematické tabulatury), jinak zůstane jen nedokonalým a neúplným polotovarem. Dodávám, že i na našich stránkách jsem něco málo o chromatice, jak se učit písničky, jak se orientovat v jednotlivých stupnicích atd., také něco napsal. Jsou ostatně rovněž zdarma k dispozici na našich stránkách. I přes všechny výhrady oceňuji tento autorčin počin jako pozitivní a přínosný, který sice nenahrazuje klasickou kvalitní učebnici, pro níž u nás zřejmě nejsou dostatečně fundovaní autoři, ale který znamená zcela jistě vítanou propagaci chromatické harmoniky v českém prostředí alespoň ve světě internetu. V otázce obecného metodického pojetí si rovněž dokážu představit zcela jiný postup učení se hraní na chromatiku, bez tabulatur apod., jako je tomu u jiných nástrojů, ale to by bylo na jinou debatu. Budoucnost chromatické harmoniky v ČR je otevřená, snad se jednou dočkáme toho, že se i u nás chromatická harmonika bude jako plnohodnotný nástroj vyučovat na ZUŠ či jiných hudebních školách. Jsme opravdu zvláštní země plná paradoxů, na jedné straně dva mistři světa na foukací harmoniku (Rudolf Kachlíř, Lubomír Pleva), na druhé straně až neuvěřitelná absence učitelů i samotných hráčů. Shodneme se jistě na tom, že tak nádherný a univerzální hudební nástroj, jakým je chromatická foukací harmonika, by si jistě u nás zasloužil důstojnější postavení. Tento výše uvedený ideální stav však závisí na tom, bude-li o tento nástroj širší zájem a poptávka především u školní generace ( co si budeme namlouvat, počáteční finanční investice je pro rodiče oproti takové zobcové flétně úplně někde jinde) a bude-li jej mít vůbec kdo učit. Bude záležet na mnoha jiných, zejména společenských a ekonomických okolnostech, kudy se bude vývoj ubírat. Pro nás hráče a fanoušky chromatické harmoniky z toho vyplývá jedno jediné - hrát, zdokonalovat se, předávat své zkušenosti ostatním zájemcům, tak aby hráčů na chromaticku harmoniku neustále přibývalo a ze kterých se jednou možná stanou ti, kteří budou mít schopnosti a zájem učit i ostatní. Omlouvám se za celkový rozsah svého příspěvku i podrobnost jednotlivých poznámek, ale vzhledem k ambici, se kterou tento projekt vstoupil do veřejného prostoru, bylo potřebné řadu věcí doplnit, upřesnit a uvést na pravou míru. Petkon Jít na začátek
Káča nováček 10 příspěvků	Vloženo 28.11.2016 21:59:46 Ahoj. Vytvořila jsem metodiku výuky hry na chromatickou harmoniku (odzkoušeno na dětech mladšího školního věku). Kromě stránek: chromatika.webnode.cz dávám k dispozici velké množství tabulatur od lidovek pro začátečníky, po náročné skladby vážné hudby pro pokročilé. Tabulatury je možné přehrát, takže znalost not není podmínkou: https://musescore.com/user/12569516/sets (jednotlivé písně jsou utříděné do složek). Vše je zdarma. :) Hezký konec roku strávený s harmoškou přeje Káča. Opraveno 28.11.2016 22:09:58 Jít na začátek
Autor	Příspěvky