Nikdo není online
Do týdne nás opustí: sasan
Nově příchozí:   Baladar    Jack0880    krninsky  

Charles Ray McCoy (medailonek)

  • Napsal: Maxihaf
  • Vydáno: 04. 06. 2007
  • Přečteno: 3907x

    Jeden z nejlepších světových hráčů na foukací harmoniku, zpěvák, skladatel a mnohonásobný instrumentalista (sax, trubka, tuba, kytara, basa, kytara, klávesy, bicí...), sedminásobný držitel ocenění "Instrumentalista roku" americké ACM (akademie country music), držitel Grammy za album The Real McCoy (1973).

  • Charlie MccoyJe jedním z mála muzikantů, kterým se podařilo už za svého života "být legendou"...

    Narodil se 28. března 1941 v Západní Virginii, celým jménem Charles Ray McCoy. Dětství prožil na Floridě. S foukačkou začal v osmi letech jako samouk, během dospívání hrál také na kytaru v rokenrolovém bandu. Později začal studovat i hudební teorii a zpěv.

    Od roku 1959 je jeho hudební působení už spojeno s Nashville - ovšem toto propojení je oboustranné: Nashville a McCoy patří k sobě stejně neodmyslitelně, jako k psovi blechy. Proslavil se svojí technikou hry na foukací harmoniku. Tu pak od něj kopírovali snad všichni country foukačkáři, kteří něco znamenají. Je tedy pochopitelné, že se stal vyhledávaným studiovým hráčem - a jako takový se podílel na nahrávkách mnoha gigantů country i rockové a jiné muziky.

    Snad první z velikánů, se kterými spolupracoval záhy po svém příchodu do Nashville (tedy už na začátku šedesátých let!) byl Roy Orbison (1961, "Candy Man"). V polovině šedesátých let jej pak pro sebe objevil Elvis Presley a v roce 1965 vytvořil tandem s Bobem Dylanem (z té doby pocházejí jejich společné nahrávky "Blond on Blond", "Nashville Skyline" a "John Wesley Harding").

    Pak už jen následoval řetěz dalších jmen, se kterými nahrával a vystupoval: Al Kooper, Gordon Lightfoot, John Stewart, na začátku 70. let pak Paul Simon a Art Garfunkel, Joan Baez nebo Kris Kristofferson (např. v bezkonkurenční pohodovce "Jody And The Kid", kterou u nás později po něm hrál Tomáš Linka a zpíval Michal Tučný s názvem "Slída"). Z dalších jmen a skupin například Leon Russell nebo Steve Young, Tom T. Hall, Peter, Paul & Mary, Flatt And Scruggs, Steve Miller Band, The Statler Brothers, Alabama, Osborne Brothers, Manhatten Transfer, Doc Watson, Ringo Starr, Waylon Jennings, Johnny Cash, Vince Gill, Jerry Lee Lewis, Tanya Tucker, Loretta Lynn, Dolly Parton, Chet Atkins, Mick Newburry, Wanda Jackson...

    V době jeho největší slávy měl až 400 vystoupení ročně... Mezi tím stihnul nahrávat však i samostatně a také působil jako stabilní řadový člen skupiny Area Code 615.

    Festival country v anglickém Wembley v roce 1978 odstartoval jeho popularitu i na neamerických pódiích. Od 80. let začal vystupovat a nahrávat i v Evropě. Na začátku devadesátých let pak omezil svoji práci ve studiu a pokračoval ve vystupování s mnoha prestižními umělci. U nás se o něm začalo mluvit v roce 2001 v souvislosti s natáčením CD Wabiho Daňka "Nech svět, ať se točí dál", na kterém se McCoy spolupodílel se svou foukačkou ve čtyřech skladbách. Na albu spolupracoval i Robert Křesťan a producentem alba byl Luboš Malina: úspěch alba tedy logicky vedl ke šňůře koncertů Charlie McCoye s Robertem Křesťanem a Druhou Trávou. O tom, že jim to spolu šlapalo, není pochyb - dokumentem je další album, tentokrát živá nahrávka s názvem "Charlie McCoy, Robert Křesťan a Druhá tráva - Live in Brno". Bylo nahráno na nádvoří Staré radnice v Brně 21.7.2003. Foukačka (a dokonce i zpěv) Charlie McCoye se s Druhou trávou dobře doplňuje a vyvolává pocit, že k sobě patří odjakživa.

    Foukačkáři by si určitě neměli nechat ujít skladby Scotland, Texas When i Dide, Midnight Flyer, Chatanooga Choo Choo, Orange Blossom Special, nebo třeba Amazing Grace...)

    Druhou trávu si pak i s McCoyem přizval ke spolupráci také Pavel Bobek. Konkrétně šlo o natáčení CD "Muž, který nikdy nebyl in", kde McCoy s Pavlem Bobkem v jednom případě opět i zpíval.

    Myslím, že ti, co měli možnost slyšet a vidět Charlie McCoye naživo, musí souhlasit, že nástroj ovládá naprosto dokonale a jeho hra je vskutku ďábelská. Nezbývá, než se jeho umění poklonit...


     

    [Akt. známka: 2,89 / Počet hlasů: 18] 1 2 3 4 5

    Počet komentářů: 0  |  Přidat komentář  |  Odeslat e-mailem  |  Vytisknout

    Úvodní stránka | Nahoru | Zpět | Vpřed | Přidat k oblíbeným
    Web je postaven na enginu phpRS
    (c) 2007 Maxihaf a spol