Overblow

Overblow       

      Přefouknuté tóny/ čili overtóny/ jsou tedy v tomto případě vždy na tónech vydechovaných, nikoliv tahaných. 

      Jaký má overblow praktický význam? Obrovský! Těmi několika tóny získáváme totiž celý chromatický rozsah v dané oktávě!!! Na ukázku overtónů v určité skladbě bych potřeboval mnohem víc času a většího umu v této technice, zdůrazňuji, že jsem stále na počátku a tato nahrávka je pouze pokus, jak zpřístupnit tuto techniku a probudit zájem o ni i ostatním hráčům.

       Před nedávnem jsem sám ještě nevěřil, že se mi nějaký overtón vůbec podaří zahrát. Chci rovněž předeslat, že nahrávka je výsledkem mnohahodinového tréninku bez jakékoliv cizí pomoci, zejména zpočátku zcela bezvýsledného, jako tomu u samouků bývá.  Ale!  Připodobnil bych to k pocitu diváka sledujícího prostorové obrázky, kdy po počáteční marné snaze a všelijakém usilovném šilhání to náhle přijde a on najednou prozře a uvidí obrázek v prostoru, jako byl přímo v něm. Každý z nás ten úžasný pocit asi zažil. U OB je to podobné. Metoda stereoskopického vidění se ovšem vysvětluje mnohem snadněji. 

      Metodu OB je obtížné vysvětlit podobně jako u bendingu, s tím rozdílem, že zde je to několikanásobně obtížnější. Přesto se o to stručně pokusím:

       1. Cvičit je nutno hlavně na dírkách 4.,5.6., případně 1.dírce  /tím dostaneme ve spodní oktávě chybějící tón es/.            

       2. Všechny overblow tóny vycházejí z výdechu

       3. Před nácvikem u každé jednotlivé dírky je potřeba si předem ten přefouknutý tón zahrát na jiném nástroji, abychom věděli, jakou má mít požadovanou výšku

       4. Zúží se štěrbina v dutině ústní na maximální míru, napodobí se slabika jííí s představou chtěného snížení/ ano, snížení! / základního tónu

       5. Při výdechu zkoušet střední až menší intenzitu vydechovaného vzduchu a hledat cestou pokus-omyl, zda se overtón někde ozve. Důležité je podstatné zvýšení napětí ve vydechovaném vzduchu a úzká štěrbina mezi jazykem a horním patrem     

       6. Počáteční rušivé doprovodné / skřípavé, bzučivé apod./zvuky jsou naprosto normální reakcí na námi ještě ne dokonale zvládnutý overblow, důležité je, že mezi nimi zaznívá jako dominantní ten požadovaný overtón

       7. Rušivé zvuky se korigují regulováním intenzity vydechovaného zvuku

       8. Začíná se vždy na nepřefouknutém tónu, při dokonalém zvládnutí přechodu ze základního tónu na přefouknutý je možno přejít k nácviku nasazení požadovaného overtónu přímo, což je podstatně těžší, neřku-li použití v určité melodii.    

Poznámky k nahrávce: 

           Ukázky overblow jsou nahrány na jednotlivých tónech. Vždy začíná tón základní, po něm následuje bez přerušení dechu tón přefouknutý, a znovu se vrací k tónu základnímu. 

      Na nahrávce jsem použil efekt dechového vibráta, na kterém demonstruji, že overtón není nikterak zvukově a intonačně labilní a že při ideálním napětí v dutině ústní jej lze zahrát čistě, bez přídatných rušivých pazvuků, navíc tak dlouho, jak nám, to dech dovolí, a dokonce i s dechovým  /bráničním/ vibrátem. 

      Nahrával jsem na harmoniku Hohner speciál 20 v ladění C, a jednotlivé overtóny jsou tedy tyto: 

  na 4.dírce od zákl.tónu "c" zazní přefouknutý tón "es" ukázka

  na 5.dírce od zákl.tónu "e" zazní přefouknutý tón "fis" ukázka

  na 6.dírce od zákl.tónu "g" zazní přefouknutý tón "b"   ukázka

       Pro všechny, kteří se touto fascinující technikou hodlají zabývat, přeji mnoho trpělivosti a budu rád, když se se mnou kdokoliv z vás podělí o své zkušenosti v příslušném diskuzním vláknu, nebo v komentářích zde pod článkem.

      Jak vidno a slyšno, nic není nemožné, co platilo ještě včera, neplatí dnes, i zde jako u mnoha jiných činností platí, že výsledek je přímo úměrný vynaloženému úsilí.  

 Petkon